No ten nůž nevypadá tak hrozně,to by jsi měl vidět z čím jsem občas dělával já a to porcování sekáčem mají od Rusáků z dob Brežněva a i po něm mívali maso na lístky a museli vzít co na ně vyšlo.Do masny přivezli hovězí čtvrtě a rosekali je asi na kilové kousky i s kostma a pak už jen vydávali za lístky.Velice dobře se mohlo stát že na tebe vyšel jenom hovězí mulec (hovězí rty) z kusem čelisti

Nebyli jsme v bývalém SSSR, ale v Laosu. Nevím, jestli i tady měli maso na lístky, ale spíše bych řekl, že to z našeho pohledu nepromyšlené používání sekáčku je pro JV Asii typické. Vedle v Thajsku komunistický režim nikdy nebyl a dělají to tam úplně stejně...

"dva se slunečníkama " je PANÍ FOTKA...hezký!!!

tak to bude asijská doména Chtěl jsem tim říct ře prostě u nich nefunguje způsob porcování jako u nás,že u nich se prodá i kůže a kosti u nás se to vozí do kafilérky.
Jsou schopni spracovat i vnitřnosti ze kterých by nás natáhlo a vůbec to není pro slabé žaludky ,ale vždyť to tu pořád popisujete,že jste na to či ono neměli žaludek(co se jídla týká)

Jo, vnitřnosti z bůvola byly nezapomenutelným zážitkem. A docela mě mrzí, že ani pořádně nevím jaké části orgánů z toho zvířete jsem vlastně do sebe nacpal.

...prérijní indiáni pořádali závody kdo sežere víc čerstvých bizoních střev, v případě nejasnosti ohledně autora smrtící rány..kdo víc sežral tomu připadla většina sporného úlovku..oddůvodňovali to tím že bizon spásá jen tu nejvybranější trávu a s ní byliny, tudíž je to zdravé..

Mám dojem, že laosané to berou podobně...
Možná nás tou dobrotou chtěli uctít.

V Attapeu jsme si vypůjčili motocykl začky KOLAO (tzn. Korea-Laos) „Sonata“o obsahu 110 cm3, za v přepočtu 55,- kč natankovali 2,6l (= plná nádrž) a vyjeli na výpravu za dalším kusem válečného šrotu. Ve vesnici Pa-am měla být velká protiletadlová raketa sovětské výroby...
Prvních 10 km po Route 18A jsme měli rychle za sebou, podle průvodce dál měla být prašná vedlejší cesta, ale k našemu příjemnému překvapení ji už stačili rozšířit a vyasfaltovat. 18 kilometrů po polňačce by náš malý a přetížený motocykl určitě nevydržel.
V Pa-am stojí pár dřevěných domů, jedna hospoda, na travnaté „návsi“ obrovský agitačně-výchovný plakát a za ním nepřehlédnutelná raketa. Je sice už trochu očesaná sběrači kovů, ale nyní vláda vydala příkaz aby zůstala zachována. V Laosu si pomalu začínají uvědomovat, že i takováhle památka na nevyhlášenou válku se časem může stát turistickou atrakcí.

P. vložil tyto přílohy:

Raketa země-vzduch S-75 Dvina (v kódu NATO SA-2 Guideline) byla vyvinuta na konci 50´let 20. stol. na obranu proti vysoko letícím cílům. Do povědomí světové veřejnosti se dostala po 1. květnu 1960, kdy byl nad územím SSSR sestřelen americký špionážní letoun U-2 a jeho pilot Gary Powers zajat. Pravda, na letadlo bylo vystřeleno celkem 14 raket než ho jedna z nich zasáhla, omylem byl sestřelen i sovětský Mig-19, který se tam připletl, ale povedlo se...
I přes obavy aby tato raketa nepadla do rukou Američanů Sovětský svaz vyslyšel žádosti vlády Severního Vietnamu na posílení protiletecké obrany a na počátku roku 1965 se v zemi začaly budovat odpalovací základny. Zpočátku řídili zaměřování a odpal střel sovětští „poradci“. První americký letoun byl raketou S-75 nad Severním Vietnamem sestřelen 23. června 1965 (U.S. Navy F-4B).
Podle amerických údajů bylo během Vietnamské války odpáleno více jak 10 tisíc (!) těchto střel – sověti se občas rozčilovali, že vietnamci raketami plýtvají, ale dodávali stále další a další. Sestřeleno bylo sice pouze 196 U.S. letounů, ovšem opravdu masové nasazení střel donutilo američany létat v nižších výškách, kde se stávali terči palby protiletadlových děl a automatických zbraní, které v konečném důsledku měly na svědomí celkem 86% ztrát sestřelených letadel.

Rakety SA-75 Dvina měla ve výzbroji i ČSLA.

P. vložil tyto přílohy:

A jedno stylové foto na závěr.
Attapeu v laoštině znamená „bůvolí lejno“. Legenda praví, že když první Laosané z nížin přišli do hor, ptali se místních jak se jmenuje jejich město a ti jen ukázali na opodál ležící bůvolí lejno, které se v jejich jazyce nazývalo itkapu. Díky vzájemnému nepochopení nově příchozí nezačali městu říkat Itkapu, ale rovnou Attapeu. Jiný výklad je ten, že když domorodci byli tázáni jak se jim na místě žije, odvětili, že na hovno a město tudíž bylo pojmenováno Bůvolí Lejno = Attapeu.
Takže v pozadí sovětská střela S-75 Двина, kvalitní bůvolí lejno v popředí.

P. vložil tyto přílohy:

Odpoledne po návratu z Pa-am jsme využili půjčeného motocyklu a Attapeu projezdili křížem krážem. Před jednou hospodou jsme si všimli pohozené hlavy zoborožce. Na náš dotaz, zda byl pták sněden nám přítomný „personál“ posunky horlivě přisvědčil... Kvůli lovu v některých oblastech, a ztrátě životního prostředí je zoborožec řazen do seznamu IUCN jako druh blízko ohrožení, a je také v příloze CITES I.

P. vložil tyto přílohy:

Našli jsme i jeden malý kovošrot, kde jsme doplnili „sbírku“ U.S. leteckých nábojnic. Na snímku jsou zleva doprava nábojnice 12,7x99 (Browning .50 CAL), 20x110 (kanony na tohle střelivo byly převážně vyzbrojeny letouny U.S. Navy) a 20x102 – tohle jsou v oblastech Ho Či Minovy stezky nejčastěji nacházené hilzny, šestihlavňové rotační kanony Vulcan nesly třeba letouny F-4C Phantom, ale i bitevní vrtulníky Bell AH-1G Huey Cobra.

P. vložil tyto přílohy:

Samozřejmě jsme navštívili i místní pyrotechniky z UXO Lao – kromě obvyklého „šrotu“ kolem domku měli v kanceláři na zdi mapu provincie Attapeu, zachycující kromě míst náletů U.S. bombardérů B-52 (vyznačena žlutě) i oblasti, kde Američané použili defolianty (zelené linky).

Koho defolianty zajímají, podívejte se na podrobně zpracovaný článek:
http://www.nam.wz.cz/ostatni/ranch_hand.html

P. vložil tyto přílohy:

Moc pěkné, zase poránu v práci nepracuju.. Ta dívčina na fotce trh_6 nemůžu si pomoct, vypadá, jak když jí taky někdo jednu "trhnul"... třeba má vzteklého přítele

Omlouvám se, že příspěvky do "deníčku" přibývají poslední dobou jen pomalu, ale s Pepem jsme teď dávali dohromady na přípravu poměrně náročnou akci...

P. vložil tyto přílohy:

Souběžně bude v minigalerii klubu "Labe" v Hořovicích zahájena výstava Pepeho fotografií z JV Asie.

P. vložil tyto přílohy:

Večer s promítáním fotografií a povídáním o Laosu se alespoň soudě podle reakcí některých z přítomných docela vydařil. Mluvili jsme na ně tři hodiny (déle už by to asi opravdu bylo neúnosné ) a stihli říct tak polovinu z toho co jsme chtěli...

Ale zpět k „cestovnímu deníčku“!
V Attapeu už jsme (snad) viděli vše co stálo za pozornost a tak jsme se na autobusovém nádraží informovali o časech odjezdů zpět do Pakse. Narazili jsme totiž na stále se opakující laoský problém – na mapě vyznačená silnice do Champasaku, který byl naším dalším cílem byla podle aktuálních informací neprůjezdná... Povodeň odnesla most, nikdo nic neřeší a do Champasaku se dá dostat pouze o nějakou tu stovku kilometrů delší oklikou přes Pakse. Takže poslední návštěva našeho oblíbeného tržiště a na druhý den ráno plánovaný přesun.

P. vložil tyto přílohy:

Myslel jsem, že si na toto téma promluvíme v Lipové, ale v seznamech Tě nevidím, znamená to, že budeš tentokrát chybět?

Na 99% se bohužel do Lipové nedostavím, mrzí mě to, ale ve stejném termínu bych měl mít tady u nás výstavu "BRDY VOJENSKÉ v dokumentech a fotografiích" a u toho jako jeden z pořadatelů prostě být musím...
Nedostanu se ani do Prahy na výstavu - v tomhle termínu zase máme naplánovaný sběr odpadků kolem cest v Brdech.