ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Jak na fotografování nožů
15.12.2010, TRMAN

Výroba nože sama o sobě dá mnoho práce, proto si výsledek takového snažení nezaslouží fotografickou prezentaci, která samotný nůž degraduje, byť je po  řemeslné stránce zpracovaný dokonale, špatná prezentace může noži snadno uškodit...


Výroba nože sama o sobě dá mnoho práce, proto si výsledek takového snažení nezaslouží fotografickou prezentaci, která samotný nůž degraduje, byť je po  řemeslné stránce zpracovaný dokonale, špatná prezentace může noži snadno uškodit.

Přitom mnohdy stačí velmi málo a výsledek může být nesrovnatelně kvalitnější.

V první řadě je dobré nespěchat, výroba nože také potřebuje notnou dávku trpělivosti, tak proč poté „zbrkle“ fotit výsledek v nízké hladině osvětlení, barevně špatně vyvážený, rozmazaný, případně s mnoha odlesky na pracně vyleštěné čepeli, které dokonale naruší i ty nejladnější křivky.

Nejdříve by bylo vhodné uvést několikero základních technických parametrů, pro lepší pochopení funkcí fotoaparátu.

Můžeme se setkat s:

  • Rozlišení – udává velikost fotografie  v pixelech (jednotlivých obrazových bodech), např. 3000x2000 pixelů = 6 megapixelů, pro prezentaci na webu si však bohatě vystačíme s menším počtem bodů, bohatě dostačuje 800-1000 pixelů na delší stranu. Standardně se používá formát JPG, pozor na přílišnou kompresi!


  • Clona – udává průměr lamelové clony v objektivu – nižší clonové číslo např. f2.8 znamená větší průměr otevření clony, tedy menší zaclonění a více světla, vyšší clonové číslo např. f22 znamená menší průměr otevření clony, tedy větší zaclonění a méně světla. V souvislosti s clonou hovoříme o DOF, neboli hloubce ostrosti, při menší cloně bude menší  hloubka ostrosti, při vyšší cloně bude hloubka ostrosti naopak větší. U kompaktních fotoaparátů je však ohnisková vzdálenost natolik malá, že hloubka ostrosti prakticky nehraje roli, pokud nejde o makro fotografování.


  • Ohnisková vzdálenost – poměr ohniskové vzdálenosti vzhledem k velikosti snímače udává zobrazovací (zorný) úhel. Kratší ohnisková vzdálenost např. 28mm znamená větší zobrazovací úhel, zobrazuje perspektivní vlivy. Delší ohnisková vzdálenost, např. 135mm pak znamená menší zobrazovací úhel, eliminuje vlivy perspektivy a „přibližuje“ fotografované objekty. Dále pak ohnisková vzdálenost ovlivňuje DOF, při stejné cloně bude větší hloubka ostrosti při kratší ohniskové vzdálenosti, u delší ohniskové vzdálenosti se pak DOF při zachované cloně zmenšuje.


  • Čas – udává dobu, po kterou bude světlo procházet clonou na světločivnou plochu. Obecně platí, že čas udržitelný z ruky se dá snadno spočítat vzhledem k ohniskové vzdálenosti. U ohniskové vzdálenosti 125mm bude čas minimálně 1/125sec (delší čas, tedy například 1/30sec už není možné z ruky bezpečně udržet), u ohniskové vzdálenosti 28mm to pak bude přibližně 1/30sec (dá se  však při troše umu udržet celkem bez problému i 1/10sec, protože se jedná o široký záběr). Platí tedy že čas t=1/ohnisková vzdálenost. V dnešní době však mnoho přístrojů disponuje funkcí stabilizace obrazu, která nám i při delších časech umožňuje fotografovat z ruky. Při nízké hladivě osvětlení vyžadující delší expoziční časy je pak vhodné využít stativ, nebo ještě lépe počkat na lepší světlo.


  • Citlivost – udává citlivost snímače či filmu v jednotkách ISO. Při vyšší citlivosti lze při nízké hladině osvětlení používat buď kratší časy, nebo vyšší clony, je však nutno počítat s vyšším výskytem šumu.


Clona, čas a citlivost jsou tří základní expoziční hodnoty. Pro další a detailnější informace možno navštívit například http://cs.wikipedia.org/wiki/Expozice_(fotografie)


Dále je pak pro výslednou fotografii velmi podstatné správně vyvážení bílé, jinak se stane, že bude  celá fotografie barevně posunuta do teplejších, nebo studenějších odstínů. Jinou barevnou teplotu má světlo denní na slunci, jinou pod mrakem, jinou má žárovka nebo zářivka.
Vyvážení bílé je možno nastavit automaticky, nebo jsou k dispozici různé režimy dle typu osvětlení, případně bývá možno využít uživatelské nastavení bílé, ideální je vyfotit bílý papír a výslednou fotografii poté použít pro definování uživatelského nastavení. Každý fotoaparát má však tato nastavení jiná, proto je dobré důkladně prostudovat uživatelskou příručku.

Při fotografování detailů je pak nutné aktivovat režim MAKRO, který nám umožní snímání z bližší vzdálenosti. Pokud jím fotoaparát nedisponuje, můžete na fotografie detailů rovnou zapomenout, neboť při přiblížení fotoaparátu ke snímanému objektu nebude již možno na tento objekt zaostřit.

Fotografie v praxi:

Expoziční hodnoty a další nastavení nám však fotografii jako takovou nedělají, takže se podíváme na to, kterak na fotografování v praxi.

V první řadě je zapotřebí přistupovat ke všemu s citem a rozumem. Moderní design nože bude působit prapodivně na omšelé proutěné ošatce, stejně tak rustikálně vyhlížející nůž není vhodné fotit v duchu moderního designu na zrcadle nebo v kombinaci s neslučujícími se objekty, lovecký nůž nebudeme fotit v kuchyni s bábovkou a tak dále.
Každý nůž prostě potřebuje odpovídající aranžmá (obr.1, 2), nebo zcela neutrální prostředí (obr.3a,3b). Neutrální prostředí volím já osobně nejraději, nic nenarušuje linku nože a galerie pak vypadá uceleně. To však nic nemění na faktu, že někdo jiný může mít rád i u – říkejme tomu produktové  - fotografie určitý příběh či náladu (obr.4).


Obr.1 (originál oříznut pro lepší kompozici, aranžmá odpovídající, světlo rovnoměrně rozpýlené, podvečerní?, pouze by nemusela být čepel odrazem tolik do modra)

 


Obr.2 (kompozice a aranžmá v pořádku, světlo přirozené rovnoměrné)

 
 

Obr.3a (foceno na denním světle ve stínu pod volnou oblohou, na šedém papíru)

 
 
 


Obr.3b (foceno na kůži, ideálně odpovídá typu a barevnosti nože, pravý dolní roh lehce podexponován)

 
 

Obr.4 (příjemně inscenovaná kompozice, levý horní roh mohl být řešen lépe)

 
 


Přesto je však nutné volit pozadí takové, aby nám na něm nesplývaly jednotlivé linie nože, což by poté ve výsledku narušilo vnímání celkového tvaru divákem (obr.5, 6). U focení v přírodě je ideální například použití DOF, kdy je pozadí za nožem rozostřeno a nůž tak ve svém tvaru dokonale „vystupuje“ do popředí (obr.7)


Obr.5 (velmi narušeno vnímaní celkového tvaru nože nevhodným rušivým podkladem, navíc podexponováno)

 


 
Obr.6 (celkově velmi špatné užití podkladu i světla)

 
 


Obr.7 (příjemné rozptýlené světlo, použití hloubky ostrosti)

 


Velkou roli nadále hraje úhel snímání a užitá ohnisková vzdálenost. Pokud  chceme co nejvěrohodněji vyfotografovat přesný tvar nože, volíme ohnisko delší a fotíme kolmo na snímaný objekt. Pokud chceme naopak využít perspektivního umocnění prostoru pro „dynamičtější“ záběr, volíme ohnisko kratší a úhel pohledu skloněný. Takto můžeme dosáhnout snímku, kde bude pomocí perspektivy dosaženo například naddimenzování čepele, nebo v opačném případě rukojeti (obr.8a, 8b).


Obr.8a (ukázka použití perspektivy na vnímání celkového tvaru nože)
 
 

Obr.8b (ukázka rozdílu vnímání tvaru nože fotografovaného na kolmo a pod úhlem)

 
 

Ze všeho nejdůležitější je však vždy SVĚTLO! Fotografie konec konců v překladu znamená „kresba světlem“.

Nejdříve si probereme možnosti práce s denním, tedy přirozeným světlem. Denní světlo můžeme použít buď přímé a ostré (za slunného dne přímo na slunci), nebo přirozeně rozptýlené (pokud je pod mrakem, pokud si za slunného dne stoupneme do vrženého stínu, nebo uvnitř místnosti, případně s použitím difuzní plochy). Obr.9+10


Obr. 9+10 (fotografie téhož nože na světle přímém a rozptýleném, přímé světlo je příliš tvrdé , vrhá rušivé stíny, vysoké kontrasty, rozptýlené světlo působí mnohem vyváženěji bez rušivých prvků, u druhé fotografie nepohlídaný pravý horní roh, stačilo by zastínit)

 
 

Pokud budeme fotografovat na přímém slunci, je nutno uvědomit si, že vržené stíny budou ostře ohraničené, dojde k výraznému zvýšení tonálního kontrastu a to nejen mezi osvětlenou plochou a vrženým stínem, ale i mezi materiály samotnými, dochází k extrémním odleskům na leštěných plochách a já osobně toto světlo příliš nedoporučuji (obr.11). S trochou umu se však i toto světlo dá celkem rozumně využít, případně je možno použít odrazné desky (stříbrné barvy, nebo zrcadlo, případně alespoň bílý papír) pro osvětlení vržených stínů.



Obr.11 (ukázka extrémního případu špatného užití světla)

 

Dále je možno na přímém slunečním světle fotografovat s pomocí difuzní plochy, která se umístí nad snímaný objekt a světlo rovnoměrně rozptýlí, vržené stíny se stanou měkčími,  kontrast se sníží a i přesto zůstane světlo směrové (bude zřejmý konkrétní světelný směr).

Já osobně preferuji denní světlo v přirozeně rozptýlené podobě, tedy pokud je pod mrakem, nebo za slunného dne ve stínu. Jaké jsou výhody takovéhoto světla? Světla je dostatek i pro vyšší expoziční hodnoty, je rovnoměrně rozptýlené, ale i přesto se sním dá pracovat jako se směrovým světlem.
Pokud budeme fotit pod zamračenou oblohou bude světlo rozptýlené prakticky ze všech stran a modelace objektu bude menší. Pokud však využijeme místa zastíněného například budovou, dosáhneme toho, že obloha bude výrazně exponovanější něž místo, na kterém právě fotíme, proto můžeme objekt lépe modelovat v závislosti na tom, jak ho natočíme vůči exponované obloze, nebo neexponované zdi. Tímto způsobem já fotím na balkoně (viz.obr.3) a pokud se nejedná o vyloženě leštěné plochy, považuji toto světlo za ideální.

Pokud máte ale například černou rukojeť, která se při této instalaci navíc nachází ve stínu, a na čepeli se vám zrcadlí mnohem exponovanější obloha, dojde k tomu, že čepel bude takzvaně „přepálená“, tedy přeexponovaná, bez kresby, pouze čistě bílá. Toto se dá eliminovat použitím světle šedé plochy, kterou necháme na čepeli odrážet. Nebo při temně zatažené obloze na zcela volném prostranství, kde bude přístup světla ze všech stran a bude tak co nejvíc rozptýlené.
Další možností je použití dvojexpozice, ale to je již extrémní případ, který bych u fotografie nože nedoporučoval.

Další možností je použití světla umělého, to však chce již opravdu cvik a cit pro svícení.
Navíc pokud nepoužijeme speciální světelné zdroje, bude světlo vždy barevně odchýleno od světla denního, což se může negativně projevit na výsledné barevnosti, pokud si dokonale nedefinujeme vyvážení bílé.
Ideální je focení do RAWu, tedy do nekomprimovaného formátu „holých obrazových informací“, se kterým pak můžeme nadále poměrně široce pracovat. Například upravení výchozí barevné teploty je jedním z nejsnazších kroků. Dále pak můžeme lehce upravovat expozici a je možno do jisté míry „zachránit“ i podexponovaná místa bez výrazného zhoršení kvality.

Rozhodně zapomeňte na blesk (obr.12), pokud se nejedná o blesk externí, s možností použití odrazem. Samozřejmě existuje profi vybavení v podobě difuzorů na blesky, existují zábleskové jednotky určené pro ateliérovou fotografii s množstvím doplňků pro práci se světlem, jsou však i možnosti jak si vystačit s obyčejnými světelnými zdroji, tedy světlem „stálým“.


Obr.12 (bílé světlo blesku v kombinaci se žlutým umělým světlem, velmi nerovnoměrné tvrdé světlo)

 
 

Pokud chceme používat umělé světelné zdroje, je nutno počítat s menším světelným výkonem, proto doporučuji minimálně 500W halogeny, klasické stavební, bohatě dostačují a používám je řadu let ve figurální fotografii. Pokud je světla málo, je nezbytné použití kvalitní stabilizace ve fotoaparátu, nebo lépe stativu.

Jednou z možností svícení je obyčejné otočení světla proti stropu (bílému) a následné využití světla odraženého, rozptýleného. V čepelích se odrazí nasvícený strop, tedy jednolitá plocha.

Další možností je odražení světla o bílou vertikální plochu (např. zeď), světlo pak na snímaný objekt dopadá z boku, dá se tedy takto dobře modelovat objem, nasvícením z více stran můžeme ovlivnit hloubku stínů.

Nejideálnější možností fotografování s umělým světlem je pak použití fotoboxu (fotostanu), do kterého se fotografovaný předmět  nainstaluje.
Jedná se o uzavřený průsvitný objekt, který je možno z různých stran prosvítit, světlo se pak uvnitř odráží od všech jeho bílých stěn, stane se krásně rozptýleným, přesto však je možno objekt s více světelnými zdroji libovolně plasticky nasvítit. Vzhledem k tomu, že je celý objekt uvnitř bílý, odpadá problém s nechtěnými odlesky okolního prostředí na leštěných částech nože (obr.13)
V tomto případě není investice nikterak závratná, fotobox v rozměru 60cm (krychle) se dá sehnat okolo cca 1100kč.


Obr.13 ( na denním světle nebylo možno dosáhnout rovnoměrného nasvícení, velká lesklá plocha čepele, ostatní materiály velmi tmavé, bylo nutno použít fotobox pro vyvážení)

 

Pokud se tedy podaří dobře nafotit, máme prakticky vyhráno, existují však další možnosti úprav, které mohou prezentaci nože nadále vylepšit.

Nerad bych zde zmiňoval možnosti retuší a dalších obrazových manipulací, je však možno vytvořit fotokoláž, která nůž představí ve více pohledech, znázorní detaily a divák si pak může udělat velice přesnou představu o noži jako celku, aniž by musel prohlížet více fotografií. Na webu se dají sehnat freewarové programy mající množství užitečných funkcí, uvedl bych například program Gimp.

Výhody nekomprimovaného formátu jsem již uvedl a při práci na koláži je pak nutno skutečně dodržet stejnou expozici i nastavení bílé, jinak by každá část koláže působila jinak a to by celkový dojem narušilo.

Snaha o co nejrealističtější prezentaci nože by dle mého názoru měla být samozřejmostí.

Pro představu bych uvedl grafickou prezentaci nožířů jako jsou Dohnalovi, Pavel Bolf, Miloš Gnida, moje prezentace a další. Tím samozřejmě nechci nikoho nabádat ke kopírovaní stylu prezentace.



GALERIE


Tomáš Rücker - Trman

 


 


Dohnalovi

 

 



Pavel Bolf

 



Miloš Gnida - Forgy

 


 

 


Tomáš Rücker - Trman

 


 

 


Dohnalovi

 

 

 



Hejkal von Sovinec

 

 



Pavel Bolf

 

 



Dohnalovi

 


 

 


Miloš Gnida - Forgy

 

 


  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na support@knife.cz Powered by Progris