ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Pojem a užití nože v české právní historii - exkurz
12.2.2001, host

...Za zbraň zapovězenou se mimo jiné prohlašují i dýky, stylety a nože na způsob styletu dutě broušené, kordy o trojím ostří...


Přestože nůž patří k nejstarším nástrojům a zbraním v historii lidstva, jeho právní úprava stejně jako v současnosti byla i v historii spíše ojedinělý jevem. Pokud již k právní úpravě nože došlo, jednalo se o úpravu nože jako zbraně.

Prvním dostupným pramenem, v němž se s pojmem nože setkáme je císařský patent ze dne 24. října 1852 o ustanoveních týkajících se výroby, obchodu a držení zbraní a věcí muničních a nošení zbraní tzv. zbrojní patent, který vymezuje zbraně zcela zapovězené a zbraně, které se za určitých podmínek smějí vyrábět a dále také upravuje obchod s takovýmito zbraněmi, jejich držení a užívání. Za zbraň zapovězenou se mimo jiné prohlašují i dýky, stilety a nože na způsob styletu dutě broušené, kordy o trojím ostří aj. a dále také jakékoli zbraně umožňující zákeřný útok (např. hole s kordem). Za zapovězenou zbraň tento patent dále považuje jakýkoli nástroj, jehož původní a přirozená forma byla úmyslně změněna tak, aby mohl způsobit vážnější zranění, a který vzhledem ke své povaze je způsobilý k zákeřným útokům. K zhotovování zbraní a k obchodování s nimi bylo třeba povolení, pro zhotovování a obchodování se zbraněmi zapovězenými bylo třeba zvláštního povolení, které uděloval politický úřad zemský pouze výrobcům a obchodníkům oprávněným k zhotovování a obchodování s nezapovězenými zbraněmi. Rovněž k držení zapovězených zbraní bylo třeba požádat u politického úřadu zemského o vydání zvláštního povolení, které bylo vydáváno na základě prokázání "příčiny zřetele hodné, z kterých kdo má zbraně nebo munice zapovězené zapotřebí". Právo nebo povolení, zbraň držet v sobě neobsahovalo právo a povolení zbraň nosit. Právo nosit zbraň bylo pro vojsko upraveno zvláštním předpisem. Co se týká ostatních osob, bylo třeba opět zvláštního povolení. Z této povinnosti byly stanoveny výjimky např. pro ty, jejichž právo nebo povinnost vyplývá z charakteru služby, kterou vykonávají. Sankcí za neoprávněné nošení zbraně bylo její zabavení. Nedovolené zhotovování zbraně, byť i nezapovězené, bylo trestáno vězením od 1 až do 14 dnů, nedovolený obchod se zbraní pak vězením od tří dnů až do jednoho měsíce kromě toho, že věci nalezené propadly. Pro neoprávněného výrobce zbraně byla stanovena trestní sazba od 3 měsíců do 1 roku.

Z úpravy v císařském patentu vycházel předpis č.81/1939 Sb. o zbraních a střelivu zabývající se stejnou problematikou. Tento předpis však nikdy nenabyl účinnosti, protože nebyl vydán prováděcí předpis, na nějž byla účinnost tohoto zákona vázána.

Za další významný předpis operující s pojmem nože lze považovat až nařízení říšského protektora RP20/39 o držení zbraní v území Protektorátu Čechy a Morava ze dne 1. srpna 1939. Toto nařízení stanovilo povinnost odevzdat veškeré zbraně včetně zbrojních průkazů vymezené tímto předpisem, které se nacházely na území Protektorátu Čechy a Morava. Za zbraně ve smyslu tohoto nařízení se považovaly zbraně střelné, při nichž se pevné těleso tlakem plynu neb vzduchu žene hlavní, rovněž zbraně sečné (sečné a bodné zbraně podléhaly odevzdání jen, pokud šlo o dýky, krátké dýky - stilety, dutě broušené dýkovité nože, trojsečné dýky a jiné skryté, k záludným útokům způsobilé zbraně jakéhokoli druhu, např. části dýk a pod., nebo jsou-li schovány v počtu větším než pět kusů) a úderné, které svojí povahou jsou určeny k tomu, aby seknutím, úderem nebo bodnutím přivodily zranění. Z povinnosti odevzdat byly vyjmuti zejména příslušníci německé branné moci, německé policie, SS-pohotovostního sboru, SS-svazu umrlčích hlav, bezpečnostních služeb říšského vedoucího SS a další.

Úmyslné neodevzdání zbraně bylo trestáno káznicí až do 5 let. Spáchání tohoto činu z nedbalosti bylo sankcionováno vězením do 1 roku a pokutou. Trest smrti mohl být uložen za nedovolené udržování skladiště zbraní. K vyšetřování a rozhodování o trestných činech proti tomuto nařízení byly příslušné německé soudy.

Císařský zbrojní patent byl zrušen až zákonem č. 162/1949 Sb.o zbraních a střelivu. V předmětu tohoto zákona se projevila tendence posledních let, kdy se zákonodárce věnuje především problematice zbraní střelných a úprava jiných druhů zbraní tj. i zbraní bodných se dostává na okraj jeho pozornosti. Zmínku o zbraních bodných nalezneme v podstatě jen v jednom paragrafu, kde bylo povoleno držení zbraní sečných, bodných a úderných bez zvláštního oprávnění. Zbraně však nesměli držet osoby mladší 18 let. V případě obavy ze zneužití těchto zbraní mohl okresní národní výbor zakázat určité osobě držení těchto zbraní nebo jejich držení omezit.

Vyhláška ministerstva vnitra č.365/1953 Ú.l. o provedení zákona o zbraních a střelivu výslovně vyjímá z působnosti zákona nože a podobné předměty, kterých se užívá jako nástrojů běžné potřeby, a nástroje a předměty denního života, pokud jejich původní podoba nebyla změněna k tomu účelu, aby jich bylo použito jako zbraně střelné, sečné, bodné nebo úderné. Podle této vyhlášky nesměli osoby mladší 15 let bez přímého dozoru zletilých osob používat mimo jiné loveckých nožů a loveckých tesáků a zbraní bodných a sečných, pokud nešlo o zbraně vojenské.

Zákon č. 162/1949 Sb. je posledním svého druhu, který se dotýká také jiných než střelných zbraní a používá pojem zbraní sečných, bodných aj. Navazující zákony o zbraních a střelivu se týkají pouze zbraní střelných a s pojmem nůž se zde již nesetkáme.



Autorky: Marie Janšová, Gabriela Molnárová


Tento článek vznikl ve spolupráci se právnickým a informačním serverem www.epravo.cz.

  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na support@knife.cz Powered by Progris
istanbul escort sirinevler escort izmir rus escort izmir escort antalya escort
huluhub.com
ankara escort pendik escort