V lednu přišel Mat se svou novou sérií nožů, se Sedláky. Krásné, od pohledu pracovní nože podle mého gusta.
 

   Nože Finska a severní Skandinávie mě oslovují již delší čas a proto bych se chtěl podělit o svoji partu seveřanů. Tyto nože byly odpradávna používány lovci, rybáři, zpracovateli kůží, řezbáři a jejich funkčnost a krása z nich dělá všestranné pomocníky i v dnešní době.
   Ve Finsku je považováno za velkou čest být obdarován tradičním nožem (puukko), nůž je chápán jako prostředek k přežití v drsné přírodě, slouží k přípravě jídla a je symbolem zachování života člověka. Oblíbil jsem si pevné nože, které mají čepel do 11cm, spíše o něco menší, preferuji přírodní materiály rukojetí jako jsou: bříza,dub,jasan,jalovec a ze zvířecí říše tradiční sob a los (kosti,paroh,kůže).

              

Dobrý den

Rád bych vám přiblížil tři nože, které v poslední době často používám.

   S OSTem jsem se poprvé potkal před rokem, ale jeho práci jsem sledoval delší dobu. Spousta nožířů dělá svoje nože nahé, to znamená bez pouzdra. Jednak se na to necítí anebo nemají čas si hrát si kůží. Není zde moc lidí, kteří se specializují na tvorbu z kůže. Pokud ano, tak mají často vyhraněný styl
 

   Už je to nějaký ten pátek nazpět, co jsme s Přemkem na jednom vandru probírali nože a padl návrh vytvořit novou, lehce netradiční řadu tábornických nožů. Na rozdíl od předešlých úspěšných větších pracovních nožů typu Gabrety a Seldže, měl být nový model menší a univerzálnější.

Vzhledem k tomu, že jsem po určitý čas (uznávám, že vzhledem k váze a rozměrům poněkud netradičně) intenzivně používal tento nůž jako EDC, dovolím si zveřejnit pár postřehů o tomto, v mnoha ohledech, netradičním noži.

Dříve než napíši pár řádků shrnujících mé postřehy, rád bych upozornil, že se nejednalo o žádný zátěžový test a zkušenosti pocházejí jenom z běžných každodenních činností, kdy používám každý, zejména pak zavírací nůž výhradně jen jako řezný nástroj a chovám se k němu tak, že nemusím za každou cenu poznat kde jsou jeho hranice.

Bratr Tyrš a Nessmuk                                                                                     

   Nože na přežití, tzv. survival nože, vyvolávají mezi příznivci a uživateli nožů časté diskuze. Každý má jiné nároky a požadavky, jinou představu o noži, materiálu, pouzdru a vybavení. Většina představ o noži na přežití vypadá takto: délka celého nože kolem 30 cm, konstrukce fulltang, pouzdro s kapsou na KPZ a firesteel. Z této představy budu vycházet a podívám se na tři zástupce od místních nožířů.
 

   Produkce nožíře Vladimíra Mana je už dobře známá jak mezi českou i slovenskou nožířskou komunitou, tak i mezi širokým okruhem uživatelů a milovníků nožů. Jeho kované bytelné a houževnaté nože našli uplatnění jak u vojáků a lovců, tak u outdorových nadšenců a trempů.
 

Už asi rok nepoužívám nože s čepelí delší než 12 cm (kromě štípání třísek na chalupě). V poslední době jsem si dokonce oblíbil několik malých zavíráčků, ale o tom pojednává zase jiná recenze. Nicméně teď po kapsách nosím malé finky, a je to kupodivu praktičtější, než jsem si ze začátku myslel.

   Galerii Martina Hlávky – Zerg , jsem vždy otevíral se zájmem. Precizně zpracované nože, doladěné detaily, krásné tvary. Prostě nože radost pohledět.
 

 Zadání pevného EDC znělo: pevný nůž do města, velikostně přizpůsobený, pouzdro takové, aby nikdo na první pohled nepoznal, že jde o nůž, navíc skladné a snadno nositelné i ke společenskému oděvu. Estetická stránka je také důležitá. Nůž nesmí „děsit“. Na toto „volání“ odpověděl nožíř pan Pokluda.

     Od Mata už několik „kachniček“ vlastním, stejně jako mi rukama prošlo dost továrních zavíracích nožů a proto není s podivem, že když se sejdeme nad pivem, tak vždycky máme o čem diskutovat. A při jedné takové diskuzi mi Mat přistrčil pod ruku zavíráček zvláštního tvaru rukojeti, ale s klasickou čepelí a tradičním jištěním a řekl mi: „Testuj.“

     Tvorbu Martina Hlináka, alias Mata, sleduji od chvíle, kdy se jí začal chlubit zde na fóru. A jako nadšenec do nožů (a to spíš zavíracích než pevných) jsem si nemohl nevšimnout veliké specifičnosti Matovi práce.

Testy nožů od nožířů jsou vždycky trochu problematické v tom, nakolik vypovídají obecně o nožířově tvorbě. Nožíř do testu vybere zpravidla nůž, který se mu povedl, ale protože každý nůž je originál, o čemž jsem měl možnost se už mnohokrát přesvědčit, tak jeden nůž může být zpracováním úplně jiný, než druhý. Proto jsem byl nesmírně potěšen Lovcovou velkorysou nabídkou si nože do testu vybrat ze všeho, co měl v krabici právě hotové a určené k distribuci svým přátelům a známým (finálně vyleštěné, zapouzdřené, atd.).