ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
TRAMPÍ RODINA
27.4.2012, Rocko

Bratr Tyrš a Nessmuk                                                                                     




Není tomu dlouho, co jsem seděl u počítače a do klávesnice ťukal recenzi na nůž od kováře Jardy "Huberto" Kotěry s názvem Tramp. Byl to pro mě pateticky řečeno "zlomový nůž". Přivedl mě na zálibu v kovaných a tak trochu "umouněných" (míněno vzhledem, nikoliv provedením) čepelí z dílny tohoto mladého kováře. Navíc jsem díky tomuto noži poznal nové přátele, hlavně samotného autora Járu Kotěru a také Mirka "Vsetu" Všetičku - dalšího zapálence pro Hubertovic železo, který mě, ač možná nevědomky, k těmto nožům přivedl. Tento nůž tak pro mě bude vždy trochu "jiný a výjimečný". Postupem času jsem se stal spokojeným majitelem a uživatelem dalších Jardových želízek a tak když se mi v hlavě zrodila myšlenka na sekací speciál vycházející z nožů Kukri, oslovil jsem bez rozmýšlení opět kováře z Černožic.

Stejně tak jako v předchozí recenzi, i tady bych chtěl zůstat při hodnocení co nejvíce objektivní. Přiznávám ale že to není lehký úkol a každý, kdo někdy psal podobné pojednání o noži dle vlastního návrhu, mi asi dá za pravdu.

Trocha té obecné omáčky (suchá teorie a osobní rozvaha - praktici nemusí číst):
Nože Kukri jsou poměrně specifické nástroje/zbraně a málokoho uchvátí na první pohled. Průměrný uživatel je zvyklý spíš na klasičtější a přímější tvar čepele s menšími rozměry. Soudě z vlastní zkušenosti, necítil jsem nikdy potřebu takový "zahnutý banán" vlastnit. Zvědavost a častější pobyty v přírodě mě ale dotlačily až k tomu, že jsem si pořídil klasiku všech klasik - KaBar Kukri. Po jednom jediném odpoledni stráveném v lese s touto "sériovkou" jsem ale těmto zahnutým čepelím naprosto propadl. Konečně mi docvakla genialita tohoto nástroje a tak jsem se stal den ze dne velkým příznivcem ocelových "hokejek". Pojďme se ale konečně podívat trochu konkrétněji na popisovaný kus.


Text k fotce č. 2: "Výchozí materiál pro výrobu Bratra Tyrše - 100 let stará pérová ocel"    
    
    Poměrně hodně času jsem strávil čtením článků, recenzí a postřehů majitelů nožů Kukri, ukládal si obrázky a snažil se získat co nejvíc praktických zkušeností. Po čase jsem z hromady vlastních návrhů vybral "ten pravý". Když jsem šablonu Jardovi ukázal a nastínil mu zhruba jakou bych měl představu o provedení, byli jsme už oba dva zapálení pro věc a těšili se na výsledek. Během výrobního procesu jsme s Jardou vše navzájem konzultovali. Jednou dal Jarda víc na mě, jindy jsem zase věřil Jardovým zkušenostem a nechal to na něm. Ve výsledku je tak Kukri společným dítětem.


Text k fotkám č. 3-5: "Výroba čepele v kovárně..."

Nahlédnutí "pod pokličku" (nějaká ta technická data, rozměry atd.):
Materiál čepele byl od začátku jasný - všechny nože, které mám od Járy, jsou z péroviny, kterou má perfektně zmáknutou co se tepelného zpracování týče. Na sekací speciál je to asi nejlepší volba. Na takovou "chuťovku", jakou bylo tohle Kukri ale Jára vytasil jiný kalibr. V jednom z mailů se mě jen tak jakoby mimochodem zeptal, jestli bych neměl nic proti drobné specialitce. Nabídnul mi vykovat nůž z listového pera, které získal z odrazového skokanského můstku z místní Sokolovny. Tento můstek patřil do stálého vybavení Sokolovny cca od roku 1910. Je to tedy pérovina ze "staré školy" a nůž tak v mých očích získal úplně jiný rozměr a jsem za to Jardovi nesmírně vděčný - kdykoliv jej držím v ruce, držím materiál, který toho už hodně pamatuje a má duši. Provedení jsem chtěl stejné jako na ostatních nožích z "Trampí rodiny". To znamená nechat na čepeli stopy po kování, výbrus do konvexu a parciálně zakalit. Ručku jsem chtěl z navlékaných kožených kroužků na trn. Ten Jára udělal k mé radosti opravdu masivní - v průřezu má 7,5x19mm. Na konci ručky je trn roztemován. Kožené kroužky na ručce jsou ponechány v  přírodní barvě. Celý nůž je tak dělaný několik set let starou technologií a krom lepidla mezi jednotlivými kroužky na rukojeti  je na něm vše děláno hezky "po staru".


Text k fotce č. 6, 7: "Srovnání dvou kukri od Kotěry a kukri od KaBaru"

Takže krátké shrnutí a stručná TTD:
Čepel dlouhá 300mm (vzdušnou čarou od špičky po střed záštity).
Výška čepele v nejnižším a nejvyšším místě je 41mm a 61mm.
Síla čepele u záštity je poctivých 8,8mm a velmi plynule se zužuje ke špici, přičemž 50mm od špičky má pořád ještě plnotučných 6mm.
Výbrus je konvexní, předkovaný téměř "na hotovo", poté pouze doladěn na scotch-brite medium
Celková délka nože (opět vzdušnou čarou) je 425mm včetně trnu, délka kožené části ručky (měřeno od středu záštity po střed patky) je rovných 110mm.

Ručka tak umožňuje velice jistý a pohodlný úchop většině uživatelů, do mé ruky pak nůž sedne jako ulitý (myslím, že mám průměrně velkou dlaň).
Patka nože je opatřena otvorem pro jistící šňůru o průměru cca 6mm. Musím podotknout, že nůž se drží natolik jistě, že jsem zatím necítil potřebu jej dovybavit jistícím úvazkem. Pokud bych se k tomu někdy přiklonil, bude to jistojistě kožená šňůra.
Celková váha nože bez pouzdra je 936g, s pouzdrem potom 1250g.



Když už jsem zmínil pouzdro - je velice bytelné, ušité z 6mm silné hověziny. Nůž je jištěn dvěma řemínky přes hřbet, takže nehrozí jejich přeříznutí při vytahování/zasouvání čepele do pouzdra. V útrobách je schovaná celá čepel a pouzdro končí u záštity nože. Celá ručka je tak tím pádem volná a při vytahování nože je díky tomu velmi dobře dostupná a lze ji pohodlně obejmout ze všech stran. Na zadní straně pouzdra jsou čtyři oddělené průvleky pro přichycení na opasek nebo batoh. Nůž v pouzdru drží velmi jistě, nijak v něm "nečvachtá", bez problémů lze nosit i vzhůru nohama. Autorem pouzdra je Jardův bratr.
Jen pro úplnost - vzhledem k původu listového pera ze Sokolovny jsem si dovolil nůž pojmenovat po jednom ze zakladatelů sokolského hnutí - "BRATR TYRŠ".
Praktické zkušenosti (sekání, sekání a zase sekání):
Toto Kukri je čistokrevný nástroj na sekání čehokoliv. Normálního uživatele se pak bude týkat hlavně příprava dřeva a využití při pobytu v přírodě. Bratra Tyrše jsem okamžitě zapojil do tvrdého pracovního procesu. Snažil jsem se noži nijak nenadržovat a dával jsem mu "co proto". Samozřejmě jen v disciplínách, na které je určený. To znamená, že jsem z testu předem vyloučil přípravu jídla. Počítám, že v nouzi by se dal použít i na nějaké to ukrojení masa, špeku a chleba, ale je to podobné jako kdybych testoval jízdní vlastnosti Ferrari na lesní cestě. Každý nástroj má své určení a teprve díky úzké specializaci v tom pak může vynikat. Takže se mé výlety do přírody změnily v hon na polomy a náletové dřeviny. Musím říct, že mě práce se dřevem začala s Tyršem opravdu bavit. Neustálé zvedání pomyslné laťky a zkoušení, čeho je Tyrš ještě schopný se stalo součástí každé vycházky do lesa. Nutno předznamenat, že většinou jsem spíš narazil na své vlastní limity, než na limity nože.


Text k fotkám č. 10,11: "Sekání zmrzlého dřeva při -18°C"


Ostří je opravdu masivní a jakmile chytnete nůž pevně do ruky, okamžitě cítíte, jak se vám láme zápěstí  směrem k zemi. Těžiště je totiž vzdálené cca 65mm od záštity směrem dopředu a tak je Tyrš velmi pádný "na čumák". Do seku jde díky své váze téměř sám, takže většinu práce vykonáváte spíš při zpětném napřažení. Kukri má tu výhodu, že díky zahnuté čepeli má velmi dobrou stabilitu v přímém směru - uživatel má v podstatě pocit, že je jeho ruka "vlečena" za nožem. V praxi to vypadá tak, že kam nůž během prvních pár centimetrů nasměrujete, tam se vás bude snažit zatáhnout. Jakmile už Tyrš nabere na dynamice, je velmi obtížné změnit dráhu úderu. Sekání se tak stává velmi suverénní  záležitostí a práce jde dobře od ruky. Primárně tedy tento konkrétní kus není určený na prosekávání-se džunglí, k tomu jsou vhodnější mačety, goloky a podobně. Nicméně se nadá říct, že by se s nožem špatně manipulovalo. Jen je prostě jeho pole působnosti někde jinde - poražení stromu, odvětvení a rozporcování - k tomu byl navržen.

Výbrus čepele je konvexní a ostří je hodně silné. Ve srovnání s výše zmiňovaným kukri od KaBaru tak Tyrš neproniká tolik hluboko do materiálu, pokud je úder veden kolmo na materiál. Je to daň za větší masivnost a pádnost čepele. Ideální se tak jeví volit úhel sekání vůči materiálu okolo 40-45°. Při sekání klád větších průměrů se tím sice poněkud zvětšuje klín, který je potřeba vysekat, ale pokud necháte pracovat váhu nože za sebe, bude výsledná vynaložená práce menší než s lehčím KaBarem. Tyrš je prostě tank. Zakusuje se do dřeva hlava-nehlava. Ručka perfektně tlumí rázy, což jsem si ověřil u čerstvého, suchého i na kost zmrzlého dřeva. Pohodlí při práci je tedy vynikající, nikde nic netlačí, nedrnčí, nevibruje.
Po přesekání kmene přichází na řadu jeho rozštípání. Díky dlouhé čepeli není problém "dát" i klády s průměrem okolo 22cm. Velká síla ve hřbetu dobře rozevírá štípaný materiál a zároveň šetří tlouk. S nožem se opravdu nemusí zacházet v rukavičkách, takže odpáčení nedoseknutého kusu polena mu vrásky nedělá. Výroba hoblinek pro podpálení jde také dobře. Ideální jsou dva způsoby - buďto použít kukri jako poříz a nastrouhat hobliny, nebo ho zabodnout do pařezu/klády a hobliny nastrouhat tak, že budete pohybovat dřevem proti noži.
Pro přípravu místa k rozdělání ohně se mi dobře osvědčil plynule zahnutý hřbet čepele, kterým se dá dobře oškrabat lesní hrabanka a spadané listí. Hřbet lze také dobře použít při zatloukání kolíků do země. Není dobré zatloukat nožem cokoliv "naplocho". Kvůli tvaru čepele má nůž při použití "naplocho" tendenci vyvracet zápěstí do boku a práce je zbytečně únavná. Zatloukání hřbetem jde ale velmi dobře a nůž tak zastane práci menšího kladiva nebo sekerky.


Text k fotkám č. 12-14: "Nůž se zakusuje opravdu hluboko a porcování rozmanitého druhu dřeva je s ním zábavou."

Videoukázky práce se dřevem:
http://www.youtube.com/watch?v=2RO2dRvmESg
http://www.youtube.com/watch?v=OAd1Rn8FKJA&feature=relmfu
http://www.youtube.com/watch?v=E6fZCf1HTYY&feature=relmfu
http://www.youtube.com/watch?v=vwqhD2jcNXY&feature=relmfu

Po celou dobu používání mě nůž překvapil výborným držením ostří. A když už bylo přeci jen cítit, že ostří "nelepí", stačilo pár tahů keramickou tyčinkou a chlupy z předloktí zase lítaly. Toto je vlastnost, které si na všech Jardových nožích velmi cením - perfektně drží ostří a když je potřeba, velmi snadno se brousí kdekoliv a čímkoliv.
Bratra Tyrše vznikly hned dva exempláře. Původně jsme s Jardou chtěli na druhém kusu vyzkoušet drobnou změnu na ručce, ale experiment se nevydařil, takže kůže z ručky přišla částečně odbrousit a ručka byla omotána hlazenou barvenou kůží. Tento exemplář dostal k testování Tomáš "Kraken" Krákora. Člověk, kterého si nesmírně vážím a mezi "sekáči" a obzvláště "kukromily" je to jeden z nejpovolanějších uživatelů. Jeho názor měl pro mě i pro Jardu velkou váhu. Proto mě velmi potěšilo, když jeho jediné výtky směřovaly právě k provizorně omotané ručce. V ostatních směrech byl s Tyršem velmi spokojený. Věřím, že kdybych mu půjčil i verzi s koženými kroužky, byla by jeho spokojenost téměř  100%.
    Rád bych své postřehy přiblížil ostatním uživatelům srovnáním s notoricky známým a výše několikrát zmiňovaným Kukri od KaBaru. První, co každého trkne do očí, je neuvěřitelný rozdíl v tloušťce čepele. Zatímco KaBar má čepel ve hřbetu 4,2mm, Tyrš je se svými 8,8mm dvakrát takový. KaBar má navíc na části hřbetu u špičky naznačeno falešné ostří. To je jedna z mála výtek, které k této "sériovce" mám. Zbytečně to totiž znesnadňuje štípání polen pomocí tlouku, který se tak velmi rychle opotřebovává a nejednou se mi stalo, že se dokonce hřbet do tlouku zaseknul.
Naopak síla ručky je u KaBaru 31,5mm a u Tyrše jen 23,5 v nejširším místě. KaBar má ručku kulatého průřezu, Tyrš ji má spíš obdélníkovou. Osobně mi to vyhovuje víc na Tyršovi, protože nůž nemá takovou snahu se v dlani protáčet a je snazší ho udržet ve svislém směru. Materiál ani jedné z ruček neklouže, na obou nožích výborně tlumí rázy a pohodlně se drží. U KaBaru se mi ale občas stalo, že zahnutý konec rukojeti mě po delší práci tlačil do malíku a rozedíral kůži. Výběh spodní strany rukojeti na Tyršovi je pozvolnější a nešvar s otlačením malíku odpadá.
Co do ocelí a údržby jsou na tom oba nože podobně. Uhlíkovka od KaBaru už byla vychvalovaná mnohokrát, takže bych jen opakoval už x-krát řečené. Pérovina v Jardově podání se KaBarovské 1085 ale minimálně vyrovná, co do houževnatosti bych si dovolil tvrdit, že ji dokonce předčí. Obě oceli se výborně brousí a jsou nenáročné na údržbu, byť nejsou nerezové.



Závěrem bych chtěl říct, že vlastním poměrně hodně sekacích nožů a různých speciálů. Bratr Tyrš si mezi nimi však poctivě vydobyl místo na samé špici. Nosím ho natrvalo připásaný k batohu a jen tak jej nesundám....
 
Nessmukovské překvapení



    Během testování a zkoušení Bratra Tyrše měl pro mě Jarda nachystané ještě jedno překvapení. Jednoho dne mi oznámil, že má pro mě něco na poště. Byl jsem velmi zvědavý co na mě Jarda chystá. Na jeho stránkách jsem totiž chvíli předtím zahlédl nové výtvory a tak jsem tajně doufal, že by snad něco z toho mohlo být obsahem tohoto balíčku. K mé velké radosti to byl jeho nový Nessmuk.
Delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou nechat si ukovat nůž typu Nessmuk. Když už jsem se propracoval ke kvalitám nožů Kukri, měl bych zkusit i nůž, který je také zahnutý, tentokrát pro změnu nahoru. Podobně jako u Kukri, i tady v mém případě platilo, že rozhodně nešlo o lásku na první pohled. Nessmuky jsem bral na vědomí, ale nikdy to nebyly nože, které bych měl přímo v hledáčku.
    Nůž typu Nessmuk má v podstatě velmi podobný tvar, jaký znám od mého dědy na jeho řeznických nožích. Pro použití v přírodě a tvrdší zacházení je u Nessmuků navíc zesílená čepel, která je oproti řeznickým nožům většinou kratší. Zvednutá špička s velkým "břichem" je ideální pro práci se zvěří, hlavně stahování a vyvrhování. Zbytek ostří je pak rovný nebo mírně zahnutý (konvexní) pro pohodlné krájení a porcování. Časem jsem ale po těchto nožích začal pokukovat s čím dál větší zvědavostí, až jsem jim přišel na chuť a začal se o ně trochu víc zajímat. Měl jsem v hlavě nějaké návrhy vlastního Nessmuka, ale než jsem je stihnul dát na papír, kovářským kladivem mi na dveře zabušila zásilka od Huberta.

    Jardův Nessmukoid je, pro něj už klasicky, vyveden z kované pérové oceli 12050. Ta je parciálně zakalena. Výbrus konvexní s drobnou fasetou. Ručka je z navlékaných kožených kroužků na masivní trn. Na posledním centimetru je na trn navařena závitová tyč, na kterou je našroubovaná ocelová patka.  Tyčka je posléze roztemována. Kůže na ručce je pouze napuštěna olejem a není nijak hlazena nebo leštěna, takže vypadá jakoby "semišově". Díky tomu nabízí asi nejpohodlnější držení, jaké jsem měl zatím možnost na noži vyzkoušet. Neklouže dokonce ani při mokrých a zablácených rukách.  
Nůž je prvotně určen pro práci s potravinami a drobnější práce se dřevem. Ohledně potravin zde není co vytknout. Jak jsem psal výše, je to variace na řeznický nůž, takže se dá říct, že Nessmuk se pro práci s masem, zeleninou a pečivem přímo narodil. První seznámení tedy probíhalo v kuchyni (i kvůli špatnému počasí). Nessmuk bravurně zvládá krájení masa i šlach, ryb a špeku. Skrz měkké kuřecí maso v kuchyni doslova proplouval. Čepel je díky kovanému povrchu a neleštěnému výbrusu poměrně odolná vůči přilepování masa a podobných materiálů. Při krájení cibule je síla čepele tak akorát na hraně a je znát, že kdyby byla síla ještě o 1mm větší, tak už by měla snahu cibuli rozlamovat. Nicméně takto je pořád nůž velmi dobře a pohodlně použitelný. Díky výraznému břichu čepele lze navíc plynule měnit úhel nože vůči prkýnku ve velkém rozsahu a nůž pořád perfektně odvádí svou práci. Hrany hřbetu jsou příjemně zaobleny a tak -pokud je potřeba přerazit menší kost nebo šlachu - lze na něj udeřit druhou rukou, aniž by to bylo spojeno s bolestivými následky.


Text k fotkám č. 16,17: "V kuchyni je Ness výborným pomocníkem při krájení masa i cibule"

    Po práci s cibulí se na čepeli objevila krásně duhová patina a nůž začal žít. Rukojeť krásně voní kůží, cibulí a špekem. Tak si představuji nůž pro pobyt v přírodě. Poslední činnost, kterou jsem s Nessem v kuchyni dělal, bylo naporcování 40-ti korkových špuntů. Dcerka potřebovala do školky korková kolečka, tak jsem se toho zhostil. Z každého špuntu jsem udělal v průměru 6 koleček, takže to bylo 40x5 řezů. Špunty byly sesbírané od známých i z vlastních zásob. Suché a tvrdé špunty jsem řezal pouze tlakem, měkčí a poddajnější potom tahem. hlavně při řezání tlakem jsem ocenil pohodlnost ručky a oblost hřbetu čepele. Nakonec jsem zkusil ostrost nože na čtvrtce papíru. Bylo znát, že v nejexponovanější části čepele se nůž o papír už trochu zadrhával. Není se čemu divit - během tlakového krájení nůž v tomto místě vždy poměrně silně narazil na tvrdé prkýnko. Nicméně toto otupení nebylo zdaleka takové, aby ostří s přehledem nestačilo na krájení masa, zeleniny nebo ořezávání klacků. Opakuje se tu dokola stále stejná písnička o všech Jardových čepelích - ocel vydrží pěkný zápřah a pak ji stačí jen párkrát přejet keramickou tyčkou a ostří opět "lepí".


Text k fotkám č. 19,20: "Na špuntech se dobře ukázala trvanlivost ostří a pohodlnost úchopu"
    
Na začátku povídání jsem neuvedl všechny technické údaje, takže tady jsou:
Čepel je dlouhá 135mm od špičky po střed záštity, kovaná z 12050 s konvexním předkovaným výbrusem a drobnou fasetkou, parciálně kalená.
Síla čepele je 5,3mm u záštity a na posledních 40mm se plynule zužuje do špice.
Celková délka nože je 250mm od špičky po trn.
Délka kožené části ručky je 105mm.
Celková váha bez pouzdra je 258g.  
Nůž je zatím bez pouzdra, ale snad se časem k nějakému vlastnímu dokopu.

Jakmile se trochu udělalo počasí, vyrazil jsem s Nessem tam, kde se cítí nejlíp - do lesa. Chtěl jsem si opéct kus špeku a uvařit čaj. Takže napřed bylo potřeba naporcovat dřevo. Posekání smrkového dřeva na špalky obstaral Bratr Tyrš, podélného rozštípání za pomocí tlouku se už zhostil Nessmuk. Jak lze předpokládat podle síly čepele a zvoleného výbrusu, noži tato práce vysloveně "šmakuje". Ani na chvíli jsem nezapochyboval o tom, že by se s nožem mohlo něco stát. Koneckonců tuto práci lze zvládnout při troše opatrnosti i se subtilnějšími noži, takže tady je ještě obrovská rezerva než by se nůž jakkoliv poškodil. Ručka krásně tlumí rázy tlouku do zápěstí a zvednutá špička nože brání sklouznutí tlouku z nože dolů. Přestože je konvexní výbrus volen tak, aby nůž dobře řezal, je pořád dostatečně masivní i na silovou práci se dřevem. Štípání špalků cca 9cm v průměru (místy pěkně sukovatých) proběhlo bez ztráty kytičky, dokonce ani páčení nedoseknutých polen noži nedělalo žádné problémy. Pro nařezání hoblinek na podpal a nasekání drobných třísek je nůž podobných rozměrů jako stvořený a dle mého je to na tyto činnosti ideální nástroj. Daleko lepší, obratnější a přesnější než např. sekerka.


Text k fotkám č. 21-23: "Práce se dřevem je rychlá a pohodlná. Noži nečiní sebemenší potíže"

http://www.youtube.com/watch?v=PcIAcGCHMN4&feature=related

Hřbet čepele má kovářsky zaoblené hrany, takže k vykřesání jiskry z firesteelu je potřeba použít něco jiného. Jakmile už oheň hořel, bylo potřeba vyrobit klacek na opékání. Jednou ranou lze celkem snadno přeseknout proutek silný jako palec. Jeho zahrocení je pak díky dobré ovladatelnosti nože hračkou. Celý nůž je vyvážen zhruba na ukazovák držící ruky a tak je práce velmi pohodlná. Zaoblené hrany hřbetu přijdou vhod také při silovém řezání, kdy je potřeba palcem držící ruky zatlačit shora na čepel. Díky zaoblení do palce nic netlačí a Nessmuk tak opět zabodoval.
Byla radost pozorovat, jak se po všech těchto činnostech čepel s lehkostí zakusuje do bochníku chleba a ukrajuje ho jedním čistým řezem. Uříznutí kusu špeku k opečení pak už bylo jen dvojí odměnou - pro mě je to neskutečná chuťovka k doplnění kalorií, pro čepel Nessmuka je to pak ideální konzervace. Jakmile  po tomto dopoledni kožená ručka Nessmuka nasála i vůni hořícího dřeva, bylo jasno. Tohle je nůž, který jsem hledal, který mi chyběl.


Text k fotce č. 24: "Ness je ideální nůž pro pobyt v přírodě"

Společně s velkým bráchou Tyršem tak Nessmuk vytvořil vynikající kombinaci nástrojů, se kterými lze pohodlně a s chutí zvládnout veškeré činnosti při pobytu v přírodě.
Navzájem se oba perfektně doplňují a já jsem se v této dvojici dokonale našel. Ještě pár měsíců nazpět by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu s láskou nosit zrovna tyto dva zahnuté nože, které bych dřív jen přešel pohledem a pravděpodobně šel dál. I to je podstatná věc, které si na nožích z Kotěrovic kovárny cením - schopnost chytnout uživatele za srdce a nebát se přesvědčit jej o svých kvalitách.  

Rocko (Tomáš Nesvadba)
 


Jméno  
Výrobce Jarda Kotěra 
Druh nože Pevný 
Druh výroby Nožíř 
Materiál čepele  
Materiál rukojeti  
Materiál záštity  
Materiál ostatní  
Cena (Kč)  
Délka celková (mm)  
Délka čepele (mm)  
Délka zavřený (mm)  
Typ pojistky  
Otvírání  

  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na support@knife.cz Powered by Progris
istanbul escort sirinevler escort izmir rus escort izmir escort antalya escort
huluhub.com
ankara escort pendik escort