ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Lovecké zavíráky
2.11.2014, Zrzavý Orm
   Zdravím vespolek, po čase mně zase chytla "fixírka" (fixírová vášeň) a dostal jsem se dobře k Hunterovi, což je fixír 3XL - musím se přiznat, že když tahle godzilla přišla, tak mi teda normálně spadla čelist.


   Pak mi to ještě nedalo, a koupil jsem i Adlera (nevím, jak to přesně s jeho výrobou je), což je kudla taky za nemalý peníz, ale o dost robustnější, než fixír, a srovnáme-li ho se stejně velkou a velmi podobně natvarovanou Pumou, tak je vlastně "jen" za polovic. V následující recenzi se tedy budeme věnovat loveckým zavíracím nožům typu a velikosti „fixír“ plus mínus nějaký ten centimetr. 

Rozměry a srovnání s jinýma kudlama

   Jako kluk jsem si kdysi koupil fixíra a byl jsem přesvědčenej, že mám tu nejlepší kudlu, co byla tehdy k mání. Byl o dost větší než tátův stříbrný Mikov (viz foto) i než můj pozdější červený Mikov (foto), který mne 20 let provázel po všech táborech, vejletech, expedicích, a vždycky STAČIL na všechno, co bylo třeba uříznout, otevřít, propíchnout či zašroubovat. Jenže fixír, to byla "velká" kudla se kterou se dalo házet, prasit a jinak blbnout. Měl jsem ještě pevný zavazák, a vždycky mi to na všechno stačilo (jo a taky ruskou celokovovou sekeru, se kterou jsme vždycky našeho ilegálního skautskýho vůdce přiváděli k nepředstíranýmu šílenství  ). Z dnešního pohledu to byl jednoduchej a krásnej život, tři kudly, který na všechno stačily (inu neměli jsme tehdy ambice „přežívat v drsné přírodě“). No a pak mi přišlo, že ten můj železnej fixír je už nějak nemoderní, a taky se mi líbí pravý paroh, a tak jsem začal koukat po novým, nerezovým. Měl jsem takový ty různý ze 420, co byly vždycky dřív tupý, než nebroušený, a nakonec jsem si koupil za pár stovek u Brymový zelenou limitku se 440A. Používám ho hodně, už jsem ho ca 10x brousil, drží pěkně, potraviny řeže dobře, dřevo obstojně. Jsa zvyklý na práškovky, ho beru jako dostačující lehoučký spotřebák, kterého není v případě ztráty velká škoda (to železňák by mně mrzel mnohem víc, to je už historie). Mikovácká 440A unese i srovnání s vítězným Inoxem (Victorinox).

Shrňme si teď rozměry všech kousků, co jsem chtěl dneska porovnat. 

Malé Mikovy: stříbrňák (50. léta, Sandrik) čepel 7 cm 2.4 mm silná. Červený (80. léta): 7 cm 2.6 mm silná, pilka 7,5 cm. Starý fixír (70. léta) 8.5 cm, čepel 3.8 mm !!! silná, pilka 8.2 cm, nový fixír 8.5 cm čepel ale jen 2,6 mm silná. Adler má taky 8.5 cm, ale poctivý 3.6 mm sílu. Hunter má čepel 11,5 cm dlouhou, 3,6 mm silnou, pilka má 12,5 cm !!! Podobně natvarovaný Victorinox Forester má čepel 9 cm dlouhou, ale jen 2.4 mm silnou. 

   Jak je vidět z přehledu, nejblíž je starému fixíru právě nůž Adler s opravdu robustní čepelí. Victorinox s pouhými 2,4 mm působí pevněji, než maličko silnější, ale kratší čepel nového fixíra. Celkově pocitově mám pořád nejlepší pocit ze starého fixíra. Je veliká škoda, že jeho větší modifikace (9,5 cm dlouhá a 3.8 mm silná čepel) se nevyráběla ve větším množství a nepokračovalo se s těmito rozměry, které bych považoval za naprosto optimální. XXXL Hunter je sice úžasně charismatická kudla, ale se skoro půlkilovou váhou ho nebudete běžně nosit v kapse či na opasku.


Pilky

    Dneska jsem si trochu pohrál s pilkama. Žádné velké testování, jen mě zajímalo, která pilka řeže nejlíp. Vzal jsem starý červený s krátkou pilkou (podobné jsou na současných fixírech), starý fixír s uhlíkajdou, nový Hunter s tuze dlouhou pilkou a Vinoxe. Na pohmat mi nejostřejší připadal právě Vinox. Na ca 2,5 cm silný klacek jsem řízl přesně 20x. Stejně si vedl hunter, ale protože má pilku o 4 cm delší, považuji za vítěze Victorinox. Ten má také pilku užší (2,5 mm), takže neřežete tolik pilin. Hunter s 12 cm pilkou která má 3,4 mm připomíná už kratší prořezovou skládačku, ale nenechte se mýlit, k Pilaně to má daleko. Na druhou stranu, s rozřezáváním zámků zkušenosti nemám, ale asi to použitelné je (i když 12 cm je tak na žirafu). Starší Mikovy byly trochu v nevýhodě, už jsem je v minulosti používal, takže neměly nové / zánovní nabroušení. Nicméně starý železný fixír (pilka silná 2,6 mm) si řízla 28x a malý červený s krátkou pilkou hodně přes 30x (nejtenčí pilka má 2,1 mm), nestačil jsem ty kraťoučké řezy pořádně ani počítat, zpomalit se nedalo, to se hned začala zakusovat. 



   Takže jaký závěr? Zatímco na prořez ročních letorostů si klidně vezmu starého stockmana s čepelkou "ovčí nožka" a bohatě mi to stačí, na prořez větví pilky na nožích pohodlné moc nejsou. Jako nouzovka na pár větví se to použít dá, ale že bych tak udělal celý strom, o sadu nemluvě, to ani náhodou. Jen tak pro srovnání ještě přidávám jednu starou fotku s velkým Wengerem Ranger, který má asi vůbec nejlepší pilku, co jsem na noži měl v ruce (bohužel, nůž už je někde jinde...). 

   Nicméně, pořád platí minule napsané, s malým červeným Mikovem jsem pročundral 20 let a ten klacek k ohýnku jsem si s ním vždycky uřízl, a jednou si pamatuju dokonce jako nouzovku jsem s ním naporcoval i uschlý vánoční smrček, takže tuhle funkci splnit dokáže, a i když se při tom trochu navztekáte a zapotíte, funkční to je.


Čepele

    Test čepelí jsem rozdělil na dvě části. Dneska jsem řezal špunty, příště budu testovat výdrž ostří. Abyste viděli, jak je testování proměnlivá záležitost, přibral jsem do testu i pár kudel, co nemají pilky. Neměřil jsem sílu potřebnou na přeřezání špuntů na váze, protože mám mnoho špuntů různé kvality, takže jsem se spokojil jen s pořadím. To je vyjádřené na fotce ve směru zleva doprava. Mimo soutěž stojí automat s čepelí z RWL-34, kterou beru jako etalon řezivosti, vůbec to nejlepší co Mikov dělá a co si na mikováckém zavíráku můžete pořídit (společně s damasteelovou čepelí). 



   Prakticky stejně dobře jako RWLka řezala čepel huntera. Bylo to překvapení, nečekal jsem to, nicméně má to logické vysvětlení, čepel je při síle 3,6 mm vysoký plochý výbrus, který jde dobře do řezu. Síla vynaložená na řez velkým nožem je také relativně menší, než síla vynaložená na malý nůž, zkrátka a dobře, řeže perfektně. 
   Na další pomyslné příčce se umístil pro mě velmi překvapivě starý stříbrný Mikov s čepelí Sandrik. Je nejtenčí, je to taková planžetka, velmi ostrá a ochotná jít do řezu. Na to, jak je nožík malý, skoro perořízek, je fakt dobrej. A ještě jednu věc jsem si uvědomil, na to co má za sebou, je podivuhodně pevný. Prakticky bez vůle (ale nemůžu vyloučit, že už ho tatík někdy trochu nepoklepal). 
   Pak se nám umístil Victorinox (připomeňme si také tenkou čepel). Victorinoxy jsou sázkou na jistotu, nože průměrné kvality, ale vynikající skladby, máte tam všechno, na co si vzpomenete, kdybych jel někam s jediným nožem, vezmu právě tento, i když výkonem neoslní. 
   Hned mezi Vinoxem a fixíry je nový přírůstek, už trochu postarší nůž Linder s čepelí z 440. Protože jsem ho ještě včera neměl, uvedu aspoň stručně rozměry. Tvarem připomíná starý železný fixír, a zachovává si i jeho rozměrovou robustnost - délka čepele 8,5 cm, síla 2,8 mm, délka zavřeného 11,5 cm, pilka má 7 cm plus 2 cm otvírák na pivo. V testu řezivosti si vedl průměrně, v podstatě stejně jako oba fixíry. 

   Následuje nový fixír s tenčí čepelí z 440A. Na potraviny jako svačiňák bohatě dostačuje, ale zvěřinu bych s ním páčit a rozlamovat nechtěl. Čepel je slušně ostrá, vcelku dobře ostří drží, ale přeci jenom je trochu vachrlatá. V porovnání s ostatními noži podobné velikosti je fixír přece jen lehčí a subtilnější. 

   Zato starý fixír, to je jiná váhová, rozměry i vahou. Koneckonců obroušené a desetiletími opoužívané exempláře, co občas problesknou aukrem, jsou toho dokladem. Přitom řezivost není díky poměrně široké čepeli zase tak ohromující, dá se sice nabrousit do jedovata, ale zcela subjektivně mi přišlo, že se tupí rychleji než 440. Uvidíme, co příští test. To takový uhlíkový Opinel řeže o poznání lépe, aby taky ne, když má tenčí čepel broušenou do velmi jemné čočky. Zkrátka a dobře - starý fixír snese i hrubší práci a je na ni stavěný. 

   Adler si robustností s fixírem nezadá. tahle koncepce nože vychází z lovecké zavírací Pumy. Velmi silná čepel s fasetkou ovšem do řezu zrovna nadšeně nejde. Čepel je kulatá do špičky, je to asi dobrý skinner, ale jako svačiňák nic moc. Uvidíme, jak si poradí s masem.Před použitím se musí obtáhnout na ocílce. 


   Jako poslední dopadl starý malý červený Mikov, a to ani ne kvůli ostrosti čepele (brousí se velmi snadno), ale spíše pro náklonnost k rychlému ztupení. Taky ho už mám po letech trochu vyviklanej (a to jsem už "utahoval" čep), takže přemáhání zejména tlustších kousků korku se neobešlo bez patřičného slovního komentáře. 

Odolnost ostří

   Klasický test s dubovým klackem, ořezávám ho částí čepele blíž ke střenkám, minimálně 35 odřezků, podle toho jak dobře to jde až do 50 odřezků. Potom kontrola ostří na řezání papíru (zda a nakolik se liší zadní část čepele, kterou se řezalo, od přední, kterou se neřezalo. Není to žádná věda, prostě klasický jednoduchý test. S moderními práškovkami by tohle moc nehnulo, ale 440 kupodivu ztrácely na jedovatosti. Dubový klacek používám proto, že je to velmi tvrdé dřevo, takže se hodí pro test výdrže ostří. Potom jsem řezal ještě lípu, do které se čepele zakusovaly mnohem ochotněji, abych rozlišil "tupost" ostří a tvar výbrusu resp. úhel facetky. 


   V tomto testu poměrně dobře (snad s jednou výjimkou) platí, co ocel, to odlišná výdrž. Samozřejmě nejochotněji se zařezávaly uhlíkovky (pro kontrolu starého Mikova jsem přibral ještě Opinelku). Výdrž průměrná, ale po testu stále ochotně zajede do papíru, i když pohmatem je už cítit, že jedovatost pominula. Lehce ztupená uhlíkovka prostě pořád jede. Dnes jsem ještě po testu protáhl fixíra pečeným bůčkem, a pořád řeže líp než všechny nože v kuchyni. Zkrátka a dobře, uhlíkovky měly něco do sebe, i přes péči, kterou jim člověk musí věnovat. 



   Nože z 440C jsou oba "německé" zavíráky (Adler, Linder). Adler řezal klacky mizerně, což je dané velmi širokou čepelí, výbrusem a relativně tupým úhlem fasetky. Prostě, tenhle nůž získá až používáním, až se fasetka vybrousí do ostřejšího úhlu. Na druhou stranu na maso to bohatě stačí, zakrojil jsem jím pěkně vypečený bůček (vykostění, naporcování) a šlo to jako po másle. Linder se držel poměrně dobře na dřevu, čepel nepůsobí kdovíjakým dojmem, ale papír i po klackovém testu načínala tak nějak poloochotně. 

   Mikovácká 440A si nevedla nejlíp, na klacku se ochotně tupila a papír poté spíš trhala, než odřezávala. Na druhou stranu, na maso a potraviny po testu v pohodě stačila, je to provozní ocel, uživatelská, nereznoucí, proti předchozím 420 resp. AK5 drží ostří přece jen znatelně lépe. Victorinox s ocelí Inox má blíže k 440A od Mikovu, výdrž žádná sláva, do papíru o trochu ochotněji, než Mikovy, ale také nic moc. 

   Takže se potvrdilo to, co tak nějak obecně platí, tedy dnes se žádné velké překvápko nekonalo. Ačkoliv jedno vlastně ano, souviselo s tím, že jsem rozřezal několik klacků, ještě že jsem měl v kapse zimní rukavice, protože čím se tyto nože hodně liší, je ergonomie úchopu, ale o tom zase příště (musím nafotit). 



Ergonomie

   Test řezivosti ukázal na další nesmírně důležitý aspekt - ergonomii nože v ruce. 

   Starý fixír - sedí dobře, pojistka trochu tlačí do dlaně, hrany umělého parohu doporučuji trochu sbrousit, pravý paroh je v pohodě, otvírání pilky nehetníkem při nedostatečném promazání lámalo nehty, co si tak pamatuju. Dneska se držím zásady, kdo maže, ten řeže. Od minule dlužím ještě fotku naporcovanýho bůčku.


   Nový fixír - ergonomie zcela v pohodě, nic netlačí, ale jak je nůž o nějaký ten milimetr menší, tak se lépe drží vybavenější verze. Jinak vše ok.

   Vyhazovák - pro mě vůbec nejlepší ergonomie, krásně zaoblená ručka, pro mě ideální velikost, z hlediska ergonomie úchopu i otvírání je toto jednoznačný vítěz testu - pro mou ruku. 



   Hunter - obrovská ručka, krásně zaoblená, ale pozor, verze se třemi želízky už na někoho může být moc objemná. Nicméně úchop v pohodě.


   Adler - pojistka tlačí fest do dlaně a párák trochu do prstů, nicméně dá se to. Ale ten výstupek na pojistce by zasloužil trochu odbrousit.


   Linder - pojistka jakž takž, zato hřbet pilky tlačí do malíčku, a to pořádně. Bude se brousit.


   Victorinox - černý s linerlockem mi kupodivu docela vadil při delším žezání, jak pojistka nože, tak šroubováku vyčnívá z profilu střenek a tlačí do prstů. Zato červená verze s boční pojistkou je naprosto v pohodě i při delší práci. 

Rozuzlení

   Proč si v dnešní době koupit Mikova, když je na trhu za rozumný peníz tolik jiných (čínských) zavíráků? Nebo za trochu vyšší peníz americký sen? 

   Zapomeneme na nostalgii a na to, že Mikov má pevný čep, jako ostatně většina evropských klasických zavíráků. Zapomeneme na to, že švýcarský zavíráky stojí o nějakou stovku víc a zná je celý svět. Mikov dělá přesně dva modely, které jsou unikátní. Fixír je kudla, kterou při hmotnosti 85 až 140 g podle výbavy dám do kapsy mnohem radši, než 50-75 g vážící červený malý Mikov. Není o tolik těžší, ale má o dost větší "appeal". To starý fixír na hmotnosti 135 g začínal a vážil až 180 g. Ještě pořád se dal nosit v kapse, což ovšem třeba Hunter se svými 260 až 340 g moc nejde. Zato automat, to je jiný kafe. To nedělá ani Vinox, i když zrovna jejich 11 cm model splňuje ergonomii a rozměry přebohatě. V těchto modelech je to jasný. 

   Ale proč proboha vysolit kolik tisíc za lovecký zavírák Adler nebo za velký Hunter? Nejprve Hunter, jeho story je zřetelnější. To si tak jednou nejspíš ještě v době hospodářského růstu v Mikovu řekli, že by to chtělo udělat něco fakt velkýho. Mikov kudlu s koulema. Takovou, na jakou opravdu nezapomenete. A tak vzali fixíra, trochu ho znásobili, a to co vyšlo, nejspíš neprošlo výstupní kontrolou, protože čekat od českého publika, že skočí po Hunterovi jako vosa po bonbónu... Nevím nevím, přece jen tolik lovců, co jezdí do Afriky na žirafy a 4 litry za nůž pro ně není problém, u nás zase není. Nehledě na to, že za tyhle prachy se dá pořídíit automat s čepelí z RWLky nebo Barešanda taky s RWLkou. A nebo tomu žádná ekonomická rozvaha nepředcházela a cena Huntera jen odráží náklady na matrice a celý projekt je prostě něco cool čím chtěl Mikov potěšit svooje příznivce. Jó kdyby to byla Puma, tak si dovedu představit Hunter jako investici. Při ceně, za jakou se prodává, to časem bude opravdová sběratelská lahůdka. Jenže můžeme v případě Mikovu mluvit o sběratelství?

   No a pak tu máme Adler. Jeho cena lehce pod tři tisíce asi také leckomu vyrazí dech, přitom čepel je z 440C. To je prvoplánově jednoduchá úvaha. Jenže za Adlerem se skrývá ještě jedna věc, a to je podobnost tohoto nože s německými loveckými zavíráky od řady firem, které prostě jen kopírují klasickou a slavnou Pumu. Koupíte si Pumu za 250 eur nebo Adlera (Lindera,...) za 120? A tahle úvaha zase tak "out" není. Němci kupují rádi německé výrobky, Adler rozhodně není čína, kvalita je slušná, Pumy také už nejsou to co bývaly (staré Pumy se prodávají za víc než nové, to taky o něčem svědčí), zkrátka a dobře, ten Adler je zajímavá kudla, která může zpestřit náš trh, i když Fixíra asi nevytlačí, protože ten je zase za polovic, co ten Adler. 

 

   No a konečně co pro toho, komu vyhovovala stará čepel železného fixíra a není moc na novinky? Ty Lindery (Mercury) nejsou zase tak nezajímavý, cena kolem 80 eur je také přijatelná, akorát je to holt Němec (možná...). Každopádně ten kus, co zde byl v testu, sbíral celkově až na ergonomii pozitivní ohlasy.


Zrzavý Orm


Jméno  
Výrobce ... 
Druh nože Zavírací 
Druh výroby Strojová 
Materiál čepele  
Materiál rukojeti  
Materiál záštity  
Materiál ostatní  
Cena (Kč)  
Délka celková (mm)  
Délka čepele (mm)  
Délka zavřený (mm)  
Typ pojistky  
Otvírání Pravou 

  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na info@knife.cz Powered by Progris