ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Výroba a patinování Tsuby
26.7.2006, host
Kvalitní návod na výrobu tsuby a její patinování včetně mnoha názorných fotografií.

Tsuba - záštita japonského meče, má vzhled od kusu rezavé placky až po umělecký šperk zdobený zlatem.
Je mnoho tvarů, škol, stylů, postupů výroby i materiálů, já teď proberu základní prolamované tsuby.
Nejvíce mě oslovuje škola owari a všechny netradiční tvary, které nejsou běžně vidět.

Tak jak začíná samotná výroba:

(1) - Najdu si zajímavou tsubu, která mě něčím zaujme
  • Zpravidla je hledám v aukcích, kde se nejčastěji vyskytují staré originální autentické tsuby.

    Já si vybral tuto tsubu:



    Další vybrané originály:




      (2) - Obkreslím tvar v autocadu.

    • Postupuju tak, že si nakreslím kruh o průměru, který je u originálu napsaný, nebo průměr, který mi vyhovuje. Nejčastěji je to 80mm.
    • Vložím do výkresu fotku tsuby a velikostně ji upravím tak, aby obvodem co nejvíce splývala s kruhem.
    • Udělám konstrukční čáry v místech, kde je tsuba symetrická podle osy nebo podle středu a začnu pomocí přímek a rádiusů obtahovat kontury a vyhlazovat napojení čar.
    • Pokud je tsuba asymetrická, musím obkreslit vše.
    • Pokud je ale z části nebo zcela symetrická, tak si vyznačím úhel nejmenší části, která se opakuje kolem středu, tu nakreslím a křivku uzavřu a poté ji pomocí zrcadlení či kruhového pole rozkopíruju v ploše už nezávisle na originálním tvaru.
    • Dodržuju nejtenší šířku stěny 1mm a nejtenší šířku spáry 0.5mm.
    • Všechny části spojím do uzavřených křivek, abych mohl pomocí šrafů zjistit, zda jsou všechny čáry spojeny a uviděl, jak bude vypadat výřezek.

      V tomto případě takto:



      Další vybrané výkresy:




      (3) - Nechám si tsubu vyřezat vodním paprskem.

    • Materiál volím obyčejnou pásovinu oceli tř. 12 o rozměru 100x5mm taženou za studena.
    • Tsubu si nechávám řezat u firmy www.awac.cz , která umožňuje zaslat výkres mailem, materiál poštou a výřezek mi opět pošlou zpět poštou na dobírku až domů.
    • Tsubu lze ovšem nechat vyříznout kdekoliv jinde.
    • Pokud chci tsubu s kvalitnějšího materiálu, nežli je pásovina, lze zvolit buďto překládanou ocel od Pavla Bolfa:

      nebo dražší damaškovou ocel od Petra Dohnala:


      Výřezek vypadá takto:



      Další vybrané výřezky:




      (4) - Odjehlím všechny hrany.

    • Jehlovým pilníčkem zabrousím všechny zbytky po nájezdech vodního paprsku.
    • Pokud je tvar tsuby kruhový, tak si na brusce se smirkem začistím vnější plochu kruhu a srazím hrany. Ušetří mi to pak čas s pilníkem.
    • Odjehlím všechny hrany z obou stran tsuby tak, aby nikde netlačila ani neškrábala. Dělám to buď škrabákem, což je nabroušený trojúhelníkový pilník, nebo u delších a přístupnějších ploch použiju odjehlovák, což je malý zahnutý otočný břit v plastové rukojeti.
    • Zakulatím pilníkem vnější obvod tsuby do kulata a pak jej vyhladím smirkem hr. 220.

      Odjehledná tsuba se zakulaceným obvodem vypadá takto:



      Další odjehlené tsuby (starší jsem v této fázi nenafotil):



      (5) - Patinování povrchu.

    • Jelikož má pásovina hladký povrch, vypadají tsuby příliš strojově a je třeba dát povrchu hloubku.
    • Rychlejší postup, než je nechat tsubu reznout na dešti, v hnoji či nad sprchou, je protáhnout ji výhní.
    • Nahřejeme tsubu do červena, uchopíme kleštěma a máčíme ve vodě její obvod, t.j. vše kromě středové elipsy, ve které je otvor na nasazení na trn meče
      a jelikož jej bude nutné někdy dopilovat, nesmí být tato část přikalená.
    • Ponořením do vody vzniknou nepravidelné okuje na povrchu, který se stane po okartáčování okují více plastičtější a hezčí.

      Patinování povrchu vypadá takto:



      Postup výroby okují:



      (6) - Vykartáčování povrchu.

    • Aby byl povrch čistý, musíme jej vykartáčovat. Používám mosazný kartáčový kotouč do vrtačky, ideálně sloupové a na co nejvyšší otáčky.
    • Tsubu překartáčuju jak po obvodě (podél hrany) tak v ploše.
    • Pokud je povrch málo členitý, protáhnu tsubu podruhé výhní a zase vykartáčuju.
      Vykartáčovaná tsuba vypadá takto:



      Další vykartáčované tsuby (nedodělané jsem v této fázi ještě nefotil):



      (6) - Patinování stoleté rzi.

    • Staré originály nemají ale povrch takto čistě kovový, neboť za dlouhá léta zrezly.
    • Bohužel není rez jako rez. Nová, čerstvá rez je sytě oranžová a jasně vypovídá svůj věk. Naopak stará rez je tmavá, téměř černá a vzniká pouze léty ochmatávání a působení prachu, vlhka, tepla atd.
    • Pokud uvádím příklad, jak by měl povrch vypadat, tak je nejlepší uvést zábradlí na našich zříceninách. To má ke starým tsubám asi nejblíže.
    • Pokud tedy chceme mít povrch autentický, musíme použít chemii.
    • Nejjednodušší je tsubu přetřít brynýrovacím olejem, který se často prodává v Zbraních a střelivu. Má bohužel nevýhodu v tom, že tsuba je pak téměř černá a ubere jí to trošku té zemité zarezlé staré krásy.
    • Druhá cesta, kterou popíšu, je tanátování. Používá se v restaurátorství a je to v podstatě vyleptání veškeré rzi, zakonzervování povrchu kovu a nanesení umělé černé rzi, která chrání, ale nepoškozuje kov.

      Postup probíhá takto:
    • Nasypu do rozříznuté krabice od džusu tanin. Tanin je tříslovina, nyní už těžce sehnatelná chemikálie dříve používaná v lékárnách.

    • Naliju k němu líh v množství, do kterého se dají ponořit tsuby, čili tak 8mm. Líh s taninem smíchám a vznikne žlutá tekutina.

    • Tuto tekutinu nechám tak asi 5 hodin reagovat, dokud nezmění barvu a konzistenci podobnou ropě.
    • Do ní pomocí kleští vložím tsuby a nechám je tam přes noc. Hlídám, aby líh nevyprchal natolik, že by byly tsuby vidět.. pokud toto hrozí, doliju líh.

    • Poté tsuby pomocí kleští vyjmu a položím na co nejmenší styčnou plochu, tedy buď na dvě špejle, nebo na roh krabice s taninem.

    • Tsuba po tanátování vypadá takto:



      (7) - Kartáčování povrchu taninu.

    • Tanin po zaschnutí vypadá ne příliš hezky a k výsledku, jaký očekávám má daleko. Nejprve musím mosazným kartáčkem lehce okartáčovat zaschlý tanin tak, abych neudělal vrypy do kovu a povrch zůstal matný.
    • Poté okartáčuju jemnějším kartáčkem obvod a znovu plochu a tsubu vyčistím hadrem.
    • Aby byl výsledek ideální, zbývá poslední operace a to aktivace taninu. Ten se aktivuje paradoxně pokusem nechat tsubu zreznout. Na lehké oreznutí postačí utřít tsubu po práci vlastním potem a nechat ji tak.
    • Asi po pár týdnech ji otřu hrubším plátnem a je hotovo.

      Dokončená tsuba vypadá takto:



      Další dokončené tsuby (ostatní časem přidám):




      Na závěr pár tvaru tsub, které jsem kreslil:
      01÷21
      44÷42
      43÷63
      64÷84
      85÷102

  •   
    Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na support@knife.cz Powered by Progris