ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Sissipuukko M 95
15.2.2008, Galil
Při konstrukci M95 Peltonen jasně definoval požadavky na vojenský nůž současnosti. Primární určení takového nože je schopnost skvěle řezat, nůž musí být lehký (voják v plné polní toho má i tak na hrbu dost), přitom odolný vůči tvrdému zacházení...

Ztělesnění jednoduchosti tvarů a praktičnosti – tahle slova mě napadla jako první, když jsem poprvé držel v ruce nůž zkonstruovaný kapitánem Peltonenem z Finska. Dílo se mu moc povedlo a nijak se nezpronevěřil severskému původu.
 
 Po tomhle noži jsem zatoužil asi hned potom, co jsem na něj poprvé náhodou narazil na internetu. Líbil se mi tvar, použitý materiál i rodokmen, jako mnoho jiných milovníků nožů mám pro seveřany slabost.

Sissipuukko M 95
Přes velmi jednoduché tvary lze považovat nůž za elegantní… 


Sissipuukko M 95
…a poctivě vyrobené kožené pouzdro jej jak esteticky, tak (především) funkčně výborně doplňuje

Zastavme se na chvíli u geneze Peltonenova nože, určitě stojí za zmínku. Juha-Pekka Peltonen se narodil roku 1951 v Turku a velkou část života strávil, stejně jako jeho děd i otec, ve finské armádě. Na rozdíl od mnoha rádoby akčních hrdinů typu Strider se účastnil mnoha misí na Kypru, v Izraeli, Egyptě a jižním Libanonu. Poznal tak skutečné potřeby vojáka v poli a svůj první nůž vyrobil právě na misi v jižním Libanonu. Jeho vzory byli věhlasní pánové Bob Loveless a Richard Barnes.
 
Při konstrukci M95 Peltonen jasně definoval požadavky na vojenský nůž současnosti. Primární určení takového nože je schopnost skvěle řezat, nůž musí být lehký (voják v plné polní toho má i tak na hrbu dost), přitom odolný vůči tvrdému zacházení. Neměl by vyžadovat zvláštní péči. No a co by to bylo za Skandinávce, kdyby při stavbě nože nevycházel z tradic klasických finek.     

Juha Pekka Peltonen
Zkušený veterán Juha Pekka Peltonen má ke spokojenému úsměvu dobrý důvod

 Výsledkem jeho snahy je nůž M 95 Sissipuukko, vyráběný známou společností Fiskars. Vezmete-li jej do ruky, zjistíte, že vlastně opravdu držíte v podstatě klasickou finku. Nůž je sice lehký, ale přitom působí vcelku pádným dojmem. Štíhlá čepel o délce 152 mm, šířce 23 mm a tloušťce rovných 5 mm (výrobce udává 5.4 mm, ale můj exemplář má opravdu rovných 5 mm) je vykovaná (v zápustce) z uhlíkové oceli a parciálně kalená, což je u sériově vyráběného továrního nože dost vzácný fakt. Ostří je kalené na 58 HRC, zbytek čepele pak dosahuje cca 45 – 50 HRC. Díky tomuto postupu vykazuje čepel při relativně subtilní konstrukci odolnost daleko robustnějších nožů. Pokud jde o materiál, nikde jsem nezjistil, o jakou jde konkrétně ocel, jen podle udávaného obsahu uhlíku 0.6% lze odhadnout, že by se mohlo jednat o uhlíkovku 5160, popř. 50100. Rukojeť, výborně anatomicky tvarovaná, je vyrobena z jakési umělé hmoty označované neurčitým názvem Thermoplast a je na omak poměrně příjemná. Působí dojmem tvrdšího kratonu, podobně jako např. na noži Fallkniven S1, A1 atd. Plast rukojeti skrývá bytelnou stopku po celé délce. (viz foto). Plný plochý výbrus čepele je zakončen nezvykle jemným ostřím, kde je faseta téměř jen naznačená a její rovina je v podstatě totožná s rovinou výbrusu. Výsledkem je neuvěřitelně jedovaté ostří blížící se schopnostmi pověstným japonským kuchyňským nožům.
Ochranu před korozí pak zajišťuje poctivý teflonový povlak a můžu směle tvrdit, že to je asi nejodolnější povrchová úprava, se kterou jsem se u nožů setkal. Navíc má tu výhodu, že i vyloženě lepivé materiály na čepeli neulpívají, což jsem ocenil hlavně v kuchyni.


detail ochrany před korozí u Sissipuukko M 95
Ochranná teflonová vrstva se ukázala jako jedna z nejodolnějších
 
 Zvláštní pozornost zasluhuje pouzdro nože. Při nákupu můžeme volit mezi plastem a kůží, moje pouzdro je kožené a jsem tomu rád. Na fotce můžeme vidět, jak funguje uchycení nože v něm. Zatlačíte-li nůž do pouzdra, spodní část rukojeti, sloužící coby záštita, se překulí přes otáčivý gumový kroužek a zajistí pevně a jistě nůž v pouzdře. Vytáhnout jej můžeme prostě silnějším tahem nebo opřeme palec o plastový výstupek na hřbetě pouzdra, tlakem záštitu překulíme přes kroužek a nůž je venku. Výborná a u koženého pouzdra ojedinělá je i variabilita uchycení pouzdra. Kožený pásek se suchým zipem připevnitelný několika způsoby k pouzdru umožňuje upevnění klasické, vodorovné i svislé rukojetí dolů bez rizika, že nůž vypadne nebo že se pouzdro náhodou odepne.


detail pouzdra Sissipuukko M 95
Nůž drží pevně v pouzdře díky otočnému gumovému kolečku
 
 Tak to byl popis a pár suchých faktů a teď se zkusíme podívat, jak se Sissipuukko osvědčuje v praxi.
 Když mi nůž přišel, nějakou dobu jsem jiné nože bral do ruky jen vyjímečně, ať šlo o jakoukoliv práci. Bral jsem ho na toulky lesem, do kuchyně, na veškeré práce v domě a nebylo moc slabin, které bych na něm objevil.

Sissipuukko M 95
Pod plastovou rukojetí vidíme poctivou stopku čepele
 
 Při sekání nečekejte, že se vyrovná velkým rážím typu RAT 7, Ka-Bar nebo RD. S délkou čepele 15 cm máte sice k dispozici jen o fous menší čepel, než je u jmenovaných velkých nožů obvyklé, ale váha jen 204 g jisté limity přináší. Na druhou stranu se díky stavbě ostří velmi ochotně zakusuje do dřeva, takže osekávání menších větví, mlází apod. mu jde náramně. Ve svém článku o finských nožích Zrzavý Orm popisuje, jak se chová při podobné práci leuku a Sissipuukko je na tom podle mého názoru stejně, tedy žádný zázrak při štípání a přesekávání silných větví, ale velmi slušný výkon při osekávání. Zrzavý Orm vymýšlí přehršle originálních testů a pro outdóry vytvořil tzv. kokosový test (viz foto), ve kterém Sissipuukko obstál bez ztráty kytičky – jedním švihem rozsekl tvrdou slupku ořechu a krásně a čistě rozpůlil měkkou dužninu. To vše bez jakékoliv známky zubu či otlaku na ostří.

Sissipuukko M 95 - test na kokosu
Výsledek kokosového testu Zrzavého Orma
 
Řezání je činnost, při které Sissipuukko exceluje a je k ní předurčen. Tvrdé suché dřevo, měkké dřevo, potraviny, kartony, s tím vším si M 95 skvěle poradí. Když k tomu připočteme parádní úchop, závěr je jednoduchý. Panu Peltonenovi se záměr povedl na jedničku.
 
Bodání je disciplína, kterou ocení spíš naši malí bojovníci, ale tvar čepele si o nějaké to píchnutí (třeba do O2, resp. jejího telefonního seznamu) přímo říká. Štíhlá čepel s jedovatým ostřím a ještě jedovatější špicí je „bodavá“, a to spíš jako pořádný sršeň než nějaká obyčejná vosa.
 
Odolnost a údržba ostří. Práce s M95 je bez nadsázky čirá radost. Ostří se chová jako typická uhlíkovka.  Celý cyklus pak vypadá asi takhle: vezmete keramickou tyčinku, jemný kámen nebo jakýkoliv jemný brusný nástroj, lehce obtáhnete ostří a máte k dispozici nůž s velmi jedovatým ostřím, který snadno holí, seká a řeže všechno možné včetně vláknitých materiálů. Po nějakém čase práce sice ostří trochu ztratí na počáteční jedovatosti, ale zůstává pořád hodně ostré a to je stav, který trvá velmi, velmi dlouho. I při nejtěžší práci, jako je sekání tvrdého suchého dřeva apod., nenajdete na ostří žádné stopy zubů či vydrolování. To je při poměrně subtilní konstrukci nože udivující odolnost. Kontakt s kostí při přesekávání vepřových žeber, zpracovávání ryb atd. také nezanechává na ostří zádné stopy. Po práci vezmete zase nějaký brusný nástroj, v mém případě oblíbenou keramickou tyčinku, zase lehce obtáhnete a nůž je zase jedovatě ostrý jako dřív. To je v případě nože určeného pro užití v polních podmínkách neocenitelná vlastnost.
 Pokud jde o korozivzdornost, ochranná teflonová vrstva drží jak helvétská víra a obnažená část na fasetě má při běžném používání tendenci trochu se zabarvovat patinou, ale že by chytala lišku jsem si nevšiml.
 
Sissipuukko M 95 - uvolnění nože z pouzdra
Zatlačením palce na plastový výstupek snadno uvolníme nůž z pouzdra

  Pokusme se o srovnání s některými dalšími noži stejné kategorie. Jak už jsem výše zmínil, čepel M95 je jen o málo kratší, než je obvyklá délka velkých polních nožů, jako je RAT 7, Ka-Bar USMC, Fallkniven A1 apod., přesto bych si troufl zařadit Sissipuukko spíše ke středně velkým univerzálním nožům, jako je Ontario RAT 5, Fallkniven S1, Cold Steel Master Hunter atd.
  RAT 5 patří k mým oblíbencům, robustní, odolný, s obdobnou délkou čepele (necelých 14cm). Stavba je ale o dost odlišná, nůž je mnohem mohutnější a čepel široká. Choil za záštitou má za účel zlepšit ovladatelnost při jemné práci, osobně se ale domnívám, že pokud by ostří začínalo hned za záštitou, ovladatelnost by byla obdobná a čepel by tak nepřišla o 2.5 cm účinné délky. Navíc při některých pracech musíte vyloženě hlídat nasazení čepele, jinak se snadno stane, že místo řezání zavěsíte čepel za zmíněný choil. U RAT 5 jsem významně změnil fasetu ostří,   původní byla moc široká a nešla do řezu úplně nejlépe. Po úpravě řeže Ontario téměř stejně ochotně jako Sissipuukko, jen ostří (v mém případě verze z 1095) má tendenci při vetší zátěži k tvorbě mikrozoubků.
 Fallkniven S1 je stejně jako ostatní nože této značky pověstný vynikající řezivostí, jen uchovat či obnovit původní výrobní ostrost čepele není zdaleka tak jednoduché, jako u Sissipuukko. Odolnost čepele je obdobná, na mém exempláři S1 se neobjevily ani trochu některé problémy popisované uživateli v poslední době. Mám na mysli vylamování ostří, způsobené pravděpodobně chybným tepelným zpracováním materiálu čepele. Při krájení tvrdých křehkých materiálů silná čepel Fallknivenu s nízkým konvexem neproniká materiálem tak snadno, případně ho láme. Zkuste překrojit mrkev nebo rozkrojit meloun a uvidíte. Sissipuukko zvládne tuhle práci o dost lépe, přestože je tloušťka čepele stejná. Plný plochý výbrus a jemné ostří prochází řezem mnohem snáz. Při zpracovávání zvěře se však Fallkniven S1 ukázal být obratnější a precizněji ovladatelný, hlavně díky kratší čepeli.

Jedovaté ostří u Sissipuukko M 95
Jedovaté ostří se ochotně zakusuje hluboko do materiálu
 
Co říci na závěr? Když jsem po sobě recenzi pročítal, znělo mi to spíš jako chvalozpěv. Na M95 se opravdu velmi těžko hledají slabiny. Hodnotit estetickou stránku u vojenského nože je nesmysl a navíc se mi celkem i líbí, když pominu nevzhledný plast rukojeti. Z hlediska funkčnosti a odolnosti se nedostatky hledají hodně těžko a osobně jsem si rychle zvykl na štíhlou čepel a na práci s ní. Pokud by někomu vadila přílišná délka čepele, výrobce zkouší i kratší verzi tohoto nože s širší a cca 12 cm dlouhou čepelí, což je délka, která se u univerzálního nože jeví asi nejoptimálnější. Při vytahování a zasouvání do pouzdra je třeba dávat trochu pozor a tlačit nůž hřbetem ke stěně pouzdra. To je obecně platné pravidlo pro všechny nože, ale u Sissipuukko by jeho zanedbání mohl odnést gumový otočný jistící kroužek, ten v mém pouzdře už určité stopy pořezání nese.
 Pokud uvažujete o univerzálním elegantním noži víceméně severských tvarů a tradice, jde vám o skvělé schopnosti nože a jeho odolnost a nelpíte na přírodních materiálech, pak je Sissipuukko jednou z nejlepších voleb, jakou můžete udělat.

Jméno Fiskars 
Výrobce Fiskars 
Druh nože Pevný 
Druh výroby Strojová 
Materiál čepele  
Materiál rukojeti  
Materiál záštity  
Materiál ostatní  
Cena (Kč)  
Délka celková (mm)  
Délka čepele (mm)  
Délka zavřený (mm)  
Typ pojistky  
Otvírání  

  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na info@knife.cz Powered by Progris