pozvánka na 8. ročník mezinárodní výstavy v Ostravě

Bratr Tyrš a Nessmuk                                                                                     

   Nože na přežití, tzv. survival nože, vyvolávají mezi příznivci a uživateli nožů časté diskuze. Každý má jiné nároky a požadavky, jinou představu o noži, materiálu, pouzdru a vybavení. Většina představ o noži na přežití vypadá takto: délka celého nože kolem 30 cm, konstrukce fulltang, pouzdro s kapsou na KPZ a firesteel. Z této představy budu vycházet a podívám se na tři zástupce od místních nožířů.
 

 Často je diskutováno, zda je kovaný nůž lepší (ve smyslu odolnější, pevnější, houževnatější, tvrdší) než nůž vybrušovaný. Zde je porovnáno několik statických vlastností (pevnost, tvrdost) čepelí vybroušených z plocháče a kovaných.

 Pozvánka na tradiční pražskou výstavu nožů.

Tak se opět ta naše Zemička otočila kolem toho žlutého nahoře a už je nejvyšší čas chystat :-)

   Produkce nožíře Vladimíra Mana je už dobře známá jak mezi českou i slovenskou nožířskou komunitou, tak i mezi širokým okruhem uživatelů a milovníků nožů. Jeho kované bytelné a houževnaté nože našli uplatnění jak u vojáků a lovců, tak u outdorových nadšenců a trempů.
 

pozvánka na druhý ročník do Masečína...

 pozvánka na výstavu do Čekanické klubové střelnice

Pozvánka na výstavu 9.6.2012 do Brna

Už asi rok nepoužívám nože s čepelí delší než 12 cm (kromě štípání třísek na chalupě). V poslední době jsem si dokonce oblíbil několik malých zavíráčků, ale o tom pojednává zase jiná recenze. Nicméně teď po kapsách nosím malé finky, a je to kupodivu praktičtější, než jsem si ze začátku myslel.

Často se vyskytují dotazy, zda je možné ocel tepelně zpracovávat v domácích podmínkách. Tento článek je pokusem o srovnání tepelného zpracování pro legované nástrojové oceli ve vakuové peci a v peci bez ochranné atmosféry s použitím nátěru proti oduhličení.

   Galerii Martina Hlávky – Zerg , jsem vždy otevíral se zájmem. Precizně zpracované nože, doladěné detaily, krásné tvary. Prostě nože radost pohledět.
 

 Zadání pevného EDC znělo: pevný nůž do města, velikostně přizpůsobený, pouzdro takové, aby nikdo na první pohled nepoznal, že jde o nůž, navíc skladné a snadno nositelné i ke společenskému oděvu. Estetická stránka je také důležitá. Nůž nesmí „děsit“. Na toto „volání“ odpověděl nožíř pan Pokluda.

     Od Mata už několik „kachniček“ vlastním, stejně jako mi rukama prošlo dost továrních zavíracích nožů a proto není s podivem, že když se sejdeme nad pivem, tak vždycky máme o čem diskutovat. A při jedné takové diskuzi mi Mat přistrčil pod ruku zavíráček zvláštního tvaru rukojeti, ale s klasickou čepelí a tradičním jištěním a řekl mi: „Testuj.“