Nějaké oděvní spony tak nějak všeobecně dle ranně středověkých.

Takovéto spony používal kdekdo od starověku po ranný středověk. Římané, později také Germáni, Slované, Anglosasové, Skandinávci. Prostě skoro skoro historicky univerzální, když pomineme variace ve zdobení a ve stylu.

Tyhle moje jsou zamýšleny na ranně středověkou Skandinávii.

Pár nezdobených.

Jedna s motivy Thórových kozlů (Tanngrisnir Tanngnjóstr).

Jde o tepanou mosaz. Ohřát do červena a prudce ochladit ve vodě pro změkčení. A po pár ranách kladivem, jak zatuhne, zopakovat.

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Desky na čtečku e-knih.

Březová překližka, hovězí kůže, lněné plátno a nit.

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Renovace a vylepšení šlapacího šicího stroje.

Myslím si, že jde o stroj LADA 77, vyráběný 1936-1952. Alespoň je mu nejpodobnější, byť nějaké detaily se liší. Možná tento typ stroje měl více variant? Budu rád, když někdo poví.

Stroj byl nalezen na obecním sběrovém dvoře. Byl ve stavu (zapomněl jsem pořádně nafotit), že po dodání řemene by sice hned šil, ale úplně dobrů stav to nebyl. Rezavý, drhnoucí, jdoucí velmi ztuha, plný prachu a holubí či slepičí tvorby. Nicméně žádný z kovových kusů nebyl nijak poškozen ani nechyběl. Stůl samotný vypadal ve velmi strašném stavu, ale většina poškození byla limitovaná na desku stolu, která měla orvané a vymlácené hrany, byly v ní vrypy skrz dýhu do vnitřní laťovky, jeden velký černý flek a místa, kde se loupala dýha. Vytržené vruty výklopné páky bočního rozšíření stolku.

Nerenovoval jsem ho jako historický kousek, ale jako pracovní nástroj, který má ještě dlouhá léta sloužit člověku, co má rád řemesla a má na nástroje svoje požadavky (mě). Takže jsem nejen renovoval, ale i zasahoval do částí konstrukce, které mi úplně nevyhovovaly. Cílem bylo, aby byl plně funkční a krásný, nikoliv však muzejní.

A myslím, že se mi povedlo. Stroj šije úplně parádně. Teda parádně v rámci mé nezkušenosti a omezených schopností.

Stroj samotný jsem pouze rozebral, vyčistil od prachu a rzi, pořádně vydrhnul benzínem, vytmelil vrypy v laku a přelakoval (původní lak byl dost poškozen a obtisk byl v takovém stavu, že němělo cenu ho zachovávat). A opravdu důladně promazal. A dal nové hnací kolečko navíječe niti z velkého těsnění.

Stolek stroje dostal nový povrch. Buková překližka (dýhu se mi koupit nepovedlo). Tím se zvedla výška o 4 mm a bylo trochu třeba upravovat některé pohyblivé díly stolku. A samozřejmě vše vyčistit, přebrousit, namořit a přelakovat.

Šlapadlo jsem rozebral, obrousil (bylo na něm víc rzi než původního laku), nalakoval a po složení přelakoval.

Uhrus na zakrytí stolku je první pokus o šití na tomto stroji.

Dále jsem provedl následující ÚPRAVY A VYLEPŠENÍ:

Celou skříň jsem zvedl o 3 cm podložením desky stolu dubovými hranoly. Předtím mi při šlapání vrážela kolena do spodní části stolu. Teď se tam vlezu bez problému.

Frézovaný jasanový pořadač na příslušenství do šuplíku.

Háček na zavěšení nůžek, aby nezavazely při práci.

Původní rzí rozežraný stojánek na olejničku z ohnutého plechu jsem vyhodil a místo něj dal misku z jiného stojanu, který jsem našel ve sběrně. Miska je se strojem spojena profilem kovaným do stejného průřezu, jako mají tyče rámu šlapadla.

Přidal jsem na šlapadlo odkládací polici na drobnosti.

A hlavně, přidal jsem ZPĚTNOU BRZDU na šlapadlo. Zpětnou brzdu je možno kdykoliv oddělat. Jde o jednosměrné jehlové ložisko nasunuté na hřídel kola šlapadla. Ložisko je sevřené v bloku, ze kterého jdou 2 kovové trny obalené kůží, které zabírají do rámu šlapadla. Výsledkem je to, že stroj nelze rozšlapat pozadu. A průdkým sešlápnutím pedálu do protisměru lze stroj zabrzdit. A hlavně, lze šlapat i opravdu velmi pomalu a stroj se v průběhu opravdu nerozjede opačně, jen se při nedostatku setrvačnosti může zaseknout v horní nebo dolní úvrati. Ale neotočí se v nich nazpět a nezamotá nit. Nárůst odporu šlapání je cca o 20 %, ale to mi na moje občasné šití nevadí. Prostě teď je to odolnější vůči člověku bez praxe, tedy vůči mě.

EDIT: A Je to fakt zázračný mazlík. Prošije bez sebemenšího problému i 12 vrstev lněné ubrusoviny. Musím ho někdy zkusit i na nějakou tenčí kůži, třeba na nějakou taštičku.

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Vdechl jsi mu nový život, Honzo!

mně se hrozně líbí ta fotka kde je stroj a elektrická zásuvka . Nikde není kabel . To si dám jako tapetu na pozadí.

nepůjdeš zas někdy do kovárny ? Psal ji že se mám připomenout .

Želbohu je zatím stále ve stádiu šablony (na viditelném místě, abych nezapomněl). A rozkovaných je velmi mnoho. Myslím na něj, šablona je každý den na očích, ale to neznamená, že by v dohledné době byl

Hustý, parádně odvedená práce , ať se s ,,novou,, mašinou dobře dělá.

Nepodíval jsi se ted někdy na šablonu ? Vím je ted doba dovolených a ty jsi možná někde u moře .

Nějaké čepele nachystané k zakalení. Řekl jsem si, že ty výkovky bych měl taky dodělat a místo kování jsem dělal následné práce. Ale ještě mám pořád cca 8 dalších hrubých výkovků...

To největší nebude dýka, ale atgeir (těžké sečné kopí?)

Ricassa dozapravím po zakalení. při jemném broušení.

tolokan:
Zprávy jsem si ani nevšiml, ale myslím na tebe. Je tam mezi těmito. Takže náznak fyzické existence by byl.

A dovolená? To doktorand nezná

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

doktoruješ a nebo řešíš atgeir ?

jen jsem si vzpomněl , co dělá moje čepelka ?

Ahoj, mám toho hodně, ale nůž možná (nemůžu slíbit) může být ještě letos. Čepel je hotová, zakalená, má hotový povrch. Chybí jen střenky a pouzdro.

Příště poprosím maily. Nebudem tu psát naprázdno a máš jistotu, že to uvidím.

Hnusáčkový mrňousek. Malinká a nepřiměřeně robustní příšerka. Ale výbrus je vysoký s ostřejším úhlem, takže řeže.

Akorát se mi "povedlo" zapomenout vyrazit značku.

č. 97
čepel: listová pružina
rukojeť: hovězinová omotávka
délka: 126 mm
délka čepele: 61 mm
tloušťka ve hřbetu: 5,5 mm
hmotnost: 99 g
pouzdro: hovězina 3 mm

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Houbáček se scandi výbrusem do nuly.

č. 98
čepel: listová pružina
rukojeť: dub, hovězí kůže, mosaz
délka: 159 mm
délka čepele: 67 mm
tloušťka ve hřbetu: 5 mm
hmotnost: 112 g
pouzdro: hovězina 3 mm

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Tak se tolokan dočkal... Westernised tanto v mém stylu. Pořád tenhle tvar nemám rád, ale ty čisté linky celku mu i sluší.

č. 99
čepel: pilový kotouč - z cirkulárky
rukojeť: jasan, bambusové kolíky
délka: 218 mm
délka čepele: 110 mm
tloušťka ve hřbetu: 3 mm
hmotnost: 129 g
pouzdro: hovězina 3 mm

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Nějaké dekorativní drobnosti z jabloně, břízy a železa.

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Tak jsem si zkusil odlévání mosazi a je tu první výsledek.Chtěl jsem něco jednoduchého tvaru a masivního, aby se to dobře odlévalo a já se měl na čem učit. A palcát byl prostě jako špalek mosazi s otvorem ideální volbou.

Takže mosazný palcát s ježším kukučem a soustruženým akátovým topůrkem.

Hmotnost hlavy 600 g, hmotnost celku 1000 g, délka 47,3 cm.

Co se historičnosti týče, tak tento tvar hlavy palcátu se používat v podstatě beze změny od 10. až do 15. století a přesah má ještě do dob pozdějších. Aneb co by se zlepšovalo na závaží na klacku, že Akorát můj výrobek je oproti historickým trochu těžší. A osobně bych preferoval delší. Aneb obvyklý rozsah hmotností hlavy 200-500 g a délky topůrek většinou těsně přes 50 cm. Mě by se líbilo tak 800 g celek s délkou 60 cm. No, odlitek vyšel, jak vyšel, abych nemusel dělat moc tenké stěny a hezky se lilo, a delší kus dřeva do svého soustruhu nenacpu.

Ježčí ksicht je moje invence a není podle žádného vzoru. Zbylé 3 strany dle tvaru, který byl používán opravdu hodně.

Sice má odlitek dosti vad (drobné důlky a stopy po vylitých prasklinách ve formě, které byly odbroušeny, ale poznat to je), ale na začátek jsem spokojen. Jednolitý masivní kus mosazi bez trhlin.

Další odlitky brzo přijdou, ještě je musím začistit.
____________________________________________________________________________

Moje poznatky k lití:

Jako vosk jsem používal klenotnický a to tvrdý modrý. Doporučuji. Z jiného typu by se modely dělaly špatně. Obdivuju historické řemeslníky se směsí včelího vosku a kalafuny, to by bylo něco extra.

Lil jsem do normální obyčejné modelářské sádry. Jde to. Na první pokusy stačí. Ale vysoce to nedoporučuji. Naprosto to neodpouští chyby. Voskový model s nálitky jsem zalil do sádry v plechovce. Plechovka zde nezbytná, jinak by mi ta sádra ani nedržela pohromadě. Výsledek jsem sušil asi měsíc na kamnech. A před litím jsem měl formy 5 h v ohni a udržoval je mezi 200 a 300°C. Přesto některé větší formy po nalití mosazi prskaly tekutý kov, jak unikala pára. Popraskaly samozžejmě všechny, ale do prasklin mosaz zateče a pak ji odbrousím a plechovka drží formu pohromadě. Nicméně příště určitě půjdu cestou žáruvzdorné klenotnické a předehřevu alespoň na 500 °C. U menších věcí bylo vidět, že se to chladí a nestíhají se formy dobře vyplnit. Takže ano, normální sádra jde, ale nedoporučuji. Historický postup s keramickou hlínou bohužel úplně mimo mé možnosti.

Co se lití samotného týče, tak mimo nepodcenění ochranných pomůcek (respirátor, zástěra, štít, kamaše etc) je zásadní poznatek to, že čím více kapalného kovu, tím je to snazší. Alespoň v mých množstvích. Půl kila se leje dost blbě, člověk musí být rychlý a shrnout strusku nejde skoro stihnout a už to chládne. U 3 kg kovu naráz je to bez problémů. Možná teda taky lití v zimě zhoršuje dobu zpracovatelnosti

Pozn. Kelímek železný, dno ze starého autohasičáku.

honzajbanzaj vložil tyto přílohy:

Aj v tom nožiarstve treba veru trochu kutilstva...

Dík za poznatky.Budou se hodit