Konvenční ingotová nerezová ocel od švédského Uddeholmu patentovaná v roce 1928.
Vychází z oceli AEB-H. Byla vyvinuta speciálně pro břitvy a žiletky.
Veškeré karbidy u této oceli jsou sekundární a proto jsou velmi malé.
Díky jemnozrnné struktuře a malým karbidům má výbornou houževnatost.
Zároveň po zakalení a popuštění dosahuje vysokých tvrdostí (až 64HRC při kalení se zmrazování v tekutém dusíku)

Díky kombinaci vysoké tvrdosti a houževnatosti se skvěle hodí na nože s tenkou geometrii a ostřím s malými úhly.

Zajímavé je srovnání s moderními nerezovými práškovými ocelemi.
Přestože je AEB-L poměrně stará tak ocel tak má jemnější strukturu, menší karbidy a je přibližně 2x až 3x houževnatější než nerezové práškové oceli.
Moderní práškovky ale předčí AEB-L v retenci ostří.

13C26 je ekvivalent od švédské společnosti Sandvik
PS-60 je ekvivalent od japonské společnosti Hitachi

FC-61 je marketingový název kerý používá u svých nožů Zwilling (potažmo Miyabi).
Název má odkazovat na jemné karbidy (FC - fine carbide) a tvrdost kolem 61 HRC.

Ze složení AEB-L vychází ocel Nitro-V a Sandvik 14C28N.

Příloha / Přílohy:
AEB_L_datasheet.pdf (662kb) staženo 114 time(s).
13C26_datasheet.pdf (242kb) staženo 68 time(s).

Porovnání struktury AEB-L a Elmaxu (což je prášková korozivzdorná ocel):

wowosedli vložil tyto přílohy:

Srovnání složení AEB-L s Nitro-V a Sandvikem 14C28N:

wowosedli vložil tyto přílohy:

Tak jsem tuto ocel poprvé otestoval. Koupil jsem válcovanou střihanou 3mm pásovinu koupenou na nožířské-oceli.cz ...a musím říct že se mi z ní dobře nedělalo..:D
Kroutilo se to při broušení jak had a musel jsem jí neustále rovnat.. AI poradilo že z válcování je v materiálu poměrně velké pnutí a je fakt že pořádně srovnat se mi polotovary podařilo až po úplném odbroušení plochého výbrusu až ke hřbetu i když jsem to původně v plánu neměl... no jsem zvědavý jak se to bude chovat po kalení. Hlavně tedy na slibovanou řezivost.