Tož k tomuto krasavci se hlásím. Je fakt parádní a perfektně mě padnul do ruky, myslím a troufnu si i říct, že vím, že tuto kudličku mě z kapsičky už nic jiného nevystřídá. Prostě láska na první pohled 😀
Ještě jednou ti Hejkale nesčetněkrát děkuji.

Hann vložil tyto přílohy:

Super, Vraťo! Tak to je v dobrých rukách.

Hruškový speciál.
Sedíme takhle s Karlem a Dimou ve zbytcích Křížova pod starou hrušní u ohýnku a klábosíme. Máme tu takové klidné poradní místo mimo ruch hradu když je prostě chuť ty hradby opustit, nadechnout se v přírodě a nebo probrat něco co by nemusel nebo nepotřeboval slyšet každý. Teď je to ale nejvíc o té pohodě, o radosti z toho, že zrovna není mráz, že už konečně zrají třešně a svět se zase chvíli netváří tak zle. Jak tak klábosíme, přišle řeč na to, že od té doby, co jsme získali těch pár obrazů co byly v tom OTečku a tu knihovnu ze sklepa, stalo se z hradu takové prima malé muzeum/knihovna, prostě místo, kde je na jednom místě spousta krásy i moudrosti a že nám to všem dělá náramně dobře. Vzpomněl jsem si na to, že kdysi jsem slyšel že v době kdy se to všechno už tak trochu sypalo, tak vymysleli nějací Češi projekt Archa a ten spočíval v tom, že jezdili po místech ohrožených zkázou a digitalizovali knihovny, archivy a muzejní exponáty. Tohle to mít by byl opravdu sen. Bůh ví kde tyhle projekty skončily. Ale co je to platné, když teď žijeme ve světě, kde elektřina je vzácnost a funkční počítač skoro nedosažitelný sen. Nicméně jsme u toho došli k tomu, že ten náš hrad je teď taky taková archa a že by možná stálo i za to tu sbírku artefaktů rozšířit. Všichni už víme, že když se svět hroutí, tak se vždycky najdou ti, kteří si uvědomí cenu umění a pak ho buď ukrývají, nebo kradou a obchodují s ním. Jasně, spousta se toho zničila, shořela a tak podobně, ale taky máme kusé zprávy o tom, že něco snad mohlo zůstat na Bouzově a určitě někdo něco navozil do jeskyní v Javoříčku. Jestli to tam ještě je samozřejmě nikdo neví, ale zkusit to vypátrat a nějakou tu věc získat by mohlo být dobrodružství, které dává smysl. protože jenom holý boj o přežití je po těch letech už vlastně nudnou rutinou. Osahali jsme si lov i výměnu zboží s Uničovskými, takže možná taky nastává čas na dobrodružnou výpravu.
No a jak tak sedíme tady pod hrušní, dloubám svým nožem do nějakého klacíku a pozoruju jak se chystají nové hrušky, tak mi Karel povídá: "Pamatuješ na tu kudlu co se jmenovala Zlatý podzimek? Tak takovou nějakou bych chtěl... "No abych nepamatoval, taková hezká reminiscence na kudly z ladovských obrázků které svou dětskou naivitou vyvolávaly dojem, že ten jeho svět byl takové hezké romantické místo k životu. Tu kudlu jsem tenkrát dělal na podzim a spojil ji s pocitem, že když má člověk s kým sdílet zralé hrušky, tak je svět v pořádku. Popravdě teď ten svět v pořádku fakt moc není po všech těch průserech co se staly, už se některé rány zkrátka nezahojí. Ale nakonec to, že si člověk má s kým sednout pod hrušku je tou světlou chvilkou i teď. Takže jo, proč ne, když si ji přeje, rád mu ji udělám. Už nemám to hezké žluté dříví, ale mám kus dubu a ten je taky prima. Je to moje oblíbené dřevo, co tak hezky stárne až do černa a hlavně pořád je v něm ta symbolika jistoty a stability. No a hlavně mi za to slíbil, že na tu výpravu za uměním se mnou vyrazí a do hrušek budeme zpátky....
Celkem má 225 mm, čepel 101 mm, v ruce pohodlná plnohodnotná kudla s fakt silným perem a podložkami ze svářkového železa. Ocel 19 356, pero trabanta a dub z našeho stolu...

Prodáno

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy:

Je dobře, že pořád můžou vznikat takové kudly.
...když pak sedím u toho robustního dubovýho stolu, věkem už řádně ztmavlýho, vedle sebe kamaráda co zadumaně hledí do hrnku čaje před sebou, mažu si tou kudlou máslem krajíc domácího chleba co pekla Markétka, v tu chvíli je všechno tak nějak v pořádku.

Občas se mě kámoši ptají v čem je výhoda takovéhle čepele……
Krom toho, že se to skvěle brousí, tak ideální nůž pro zahradníka, žádná jiná čepel není tak dokonalá na zaštipování rajčat…. Tady pracujete s naprostou přesností bez sebemenšího poškození rostlinky🤠👌

Jardah vložil tyto přílohy:

No a taky je to rovné ostří na zavíráku super proto, že použitelná délka při řezání prutu nebo provázku je pocitově větší, protože ta čepel z řezu nevyjíždí po tom bříšku, které tam na klasice bývá.

Taky mi dílnou proběhl jeden bájný coffin bowie II aka Tottenkopf. Rozměry nevím, mám jen popis od majitele:

On ten nůž je, jak jsem slyšel, taková lidová tvořivost….
Prý ho udělal nějaký borec co žil pod hradem Sovincem a protože neměl moc peněz a zamiloval se, rozhodli se s jeho láskou odjet do emeriky, prý že tam za pasení krav jako tady dostane každý koně, krásnej klobouk a ještě jídlo i peníze, no tak pluli…..
Co se tam dělo nikdo pořádně neví, vrátil se sám za docela dlouhou dobu moc nemluvil, jestli ho ženská nechala nebo umřela nikdo nevěděl.
Nosil divnej klobouk o kterým tvrdil, že je kchabouskej a pomáhal pod hradem kovářovi, protože měl docela sílu.
Žil u něj v kovárně za byt a stravu a taky si tam našel někde po zemi kus zapadlýho železa.
Jinak po těch letech nebyl doma ani tady i ten strom na hradbách co se pod ním s milou scházel pokáceli. Kovář pak to dřevo používal protože bylo dost tvrdý…. No a on si na památku kus schoval…. Jinak byl dost zasmušilej, i ta rukojeť tý kudly připomínala rakev. I když on prohlašoval, že takhle v emerice kudly vypadaj, ale kdo ví….
Pouzdro neudělal pořádně na opasek, ale nosil ho jentak zastrčený za kalhotama…. Protože to s kůží moc neuměl, tak ho oplechoval a to se mu docela povedlo i stou záštitou, udělal to z nějaký starý svářkovky.
No a protože to dříví bylo takový nudně jednotvárný tak tam udělal rytinu ale zase takovou zasmušilou, no rytinu i řezbářův učeň by to udělal líp, ale zase jak to dělal už chlap v letech co má něco odžito, tak to mělo svý zvláštní kouzlo…. Prý taky do tý rukojeti schoval nějakej papírek nebo co, to ale už nejde vidět, páč jak ji jednou dal do kupy, tak už to rozebrat nešlo a rozbíjet kvůli nějakejm kecům kudlu co kupodivu docela dobře řezala se nikomu nechtělo. Nebo možná byly nějaký klikyháky vyrytá na tom plechu příložek pod střenkama jelikož si furt brblal nějaký moudra nebo dětský říkanky v kovárně, kde to přes ten randál nebylo slyšet aby nebyl lidem pro smích. Nakonec ta mosaz jak je docela měkká, tak to přímo svádí a tak i takovej lidovej umělec je hned posedlej múzou. Majitelů měla několik, ale nakonec ji stejně každej za něco vyměnil na trhu, prohrál v kartách nebo s ní zaplatil v hospodě. Nikdo si ji moc necenil krz to nešikovný futro a tak se dostala i ke mně, teď tu leží na stole a mně se docela líbi, fajn řeže i v kuchyni a má takový zvláštní kouzlo…. Když ji mám večir venku u sebe ani se tolik nebojím pobudů se potulujou po ulici…. Možná tam do tý rukojeti přece jen něco pohřbil …..

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy:

Rozměry sedí Hejkale 👍

Jardah vložil tyto přílohy:

Jsem rád, že jsi spokojený, bylo mi potěšením Jardo. A díky za tu fotku.

Něco opravdu hnusného. Umím i pod bucharem roztlouct nějakou starou poloosu, tuším, že ze škodovky. Pak to nabrousit a drátem sešít pouzdro ze starého kufru od harmoniky. Jestli vás k tomu napadá označení postapokalyptický, tak je to správně. Vyměnil jsem ho na festivalu Rusthaven za pár nášivek, protože ty vypadaly, že ještě zažily svět před apokalypsou a na mou vestu se náramně hodily... Rozměry nevím, váha zbytečně velká, použitelnost na sekání a štípání třísek nebo lebek...

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy:

Postapo jak vyšitý!

Folklóreček. Ten mě vždycky nejvíc dojímá, když se hraje elektricky s bicíma... Tuhletu jsem si u této malé a milé kudly většinu času notoval, protože nakonec dostala na parohovou rukojeť voskovou batikou vyvedené folklórní motivy. Kování bronz a čepel výjimečně nerez-N690. Za kalení dík Fildasknives. Rozměry nevím, už je fuč.

Prodáno

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy:

Titaňák. Pro člověka, který obrovský kus života servisoval mašiny co vám balí mlíko do krabic, se jeho kolegové rozhodli složit se na kudlu. No a protože to jistě ocení, vytáhli z jedné z těch mašin kus titanu co už jinak nebyl k potřebě. Místo do šrotu putoval ten titan ke mě do dílny a zrodilo se tohle. (Zbytek toho zařízení je pod kudlou.) Tak asi není třeba psát, že střenky jsou titanové no a čepel je 19 356. Rozměry nevím, už je v té správné kapse. ,

Prodáno

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy:

Tak tohle je teda něco! Ta kudla vypadá výborně!

Čokodegustátor. Máte občas chuť na čokoládu? tak tohle je ten příbor, kterým ji můžete ukrojit, napíchnout i nabírat rozehřátou. Čepel z oceli 19 356, rukojeť je mosazí podložená kost a lžička s bodcem je nerezová.

Prodáno

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy:

To je teda úplná pičovina...
Ale když je to tak hezký...

To je naprosto úžasný!

máš to moc pěkné Hejkalu

Roman5 vložil tyto přílohy:

Óóóó.

Toto je už iný level.

Pěkná fotka Romane, díky za ni.

Divnotvar podruhé. Vlastně mě to moc baví, když má kudla ne úplně obvyklé tvary. Když se ji pak podaří ustrojit do hezkého dřeva a dát jí bronzové kování, tak je to nakonec docela fešanda. Tentokrát švestkové střenky. Celkem má 200 mm čepel 102 mm, ručka 98 mm v ruce pěkně sedí díky té bambulaté rukojeti. Taková spíš menší svačinovka ale i hrubší práci zastane.

Prodáno

Hejkal von Sovinec vložil tyto přílohy: