normalni vrtackou a vrtakem.Nejlepsi je stojanovka,tam mas zarucenou kolmost,u rucni vrtacky musis davat pozor abys to nenavrtal nakrivo

to VRABI:
než jehlovej pilník, tak je jednodušší vyvrtat kulatou díru podle tlouštky trnu a pak jí rozšířit a zplacatět vhodným dlátem. Pokud néjni k disposici (u nás nejmenší koupitelná šířka 6 mm), tak se dá udělat z kusu plochý ocele potřebný tlouštky (tedy tlouštky čepele). A jde to jako víno (z vlastní zkušenosti).
Taky by se to dřevo asi dalo postupně odvrtat a zase nějakým takovým nástrojem vyčistit tu zbytky mezi.

I běžně nekalitelný materiál lze povrchově zakalit, používá se k tomu tzv. krevní sůl, je to nějaký docela jedovatý sajrajt co nauhličí povrchovou vrstvu ocele a pak jí můžeš zakalit. Samozřejmě se nejedná o nějaké závratné tloušťky, jde řádově o desetiny milimetru, ale pro udržení ostří by to mohlo stačit. Nejlepší je ale použít pořádnou ocel hned od začátku než používat takovéto nouzové postupy.

To pourchové zauhličení se dělalo taky tak, že se materiál vloží do uzavřené ocelové skřínky, svařené z plocháče, do materiálu, který má hodně uhlíku - používaly se třeba odřezky kůže - a pak se zahřívá do červeného žáru. Přesnější postup někde mám, zkusím to najít, ale nikdy jsem to nedělal. A k té "CHYRURGICKÉ" oceli - pokud to byl implantát, tedy to, co má zůstat nějakou dobu v těle, je to vždycky nemagnetická austenitická nerezová ocel speciálního složení a kalit to prostě nepůjde.
A k díře do rukojeti - co tak navrtat vedle sebe několik děr do příslušné hloubky a na rozšíření a upravení tvaru použít stopkovou frézu, třeba zubařskou?

to Pike:

Já jsem věděl, že to je špatnej matroš ,ale trénoval jsem a zkoušel co se dá udělat v těch podmínkách co k výrobě nožů mám.
Jedna flexa a 125w bruska kterou zastavíš když na ní přitlačíš a potom už jen šmirgl a pilník

to Vrabi:
K té výrobě rukojetí -já to odvrtávám a potom vydlabu úzkou pilkou ,kterou jsem si udělal ze staré pily a potom to doladim pilníkem. Nejhorší to bylo ,když jsem potřeboval udělat díru ,která byla 30 cm hluboká to jsem si musel udělat dlouhý dláta.

Cituji:
Cementování
Zakalená ocel má zpravidla největší tvrdost na povrchu, neboť tam byla nejprudčeji zchlazena. Postupně dovnitř tvrdosti ubývá, což je většinou vítáno, neboť nástroj je tím houževnatější. Malé nebo tenké kusy bývají obvykle prokaleny úplně a jsou proto v celém průřezu křehké.
Potřebujeme-li však přesto součást, která by byla na povrchu třeba i skelně tvrdá a uvnitř houževnatá, např. čep nebo hřídel, vyrobíme ji z dobré měkké oceli, třeba s určitým malým přídavkem na obroušení, a povrchově ji cementujeme.
Postup cementování záleží v tom, že vrchní vrstvy měkké oceli se za tepla nasycují uhlíkem, čímž vznikne ocel, kterou také doslovně „hned za tepla" zakalíme. Ocel určenou k cementování vložíme do železného pouzdra a obklopíme nějakou látkou bohatou na uhlík. Mohou to být žlutá krevní sůl (jed!), uhelný prach, odstřižky kůže, rohová moučka nebo podobné látky. Pouzdro uzavřeme, spáry utěsníme jílem a potom je celé vložíme do ohně nebo pece; pec udržujeme na světle červeném žáru asi jednu až čtyři hodiny. Pak se předmět z pouzdra rychle vyjme a zchladí ve vodě. Popouštění obvykle není třeba, protože jádro zůstalo houževnaté (měkká ocel). Tloušťka tvrdé povrchové vrstvy závisí na několika činitelích, zejména na době a teplotě žíhání.

Konec citace

Jo, s tou cementací máte pravdu, ale má to 3 háčky:
1. Je to dobrá věc na čepy nebo ozubená kola, ale na nože moc ne - tu tenkou povrchovou vrstvu za chvíli odbrousíte.
2. Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše - i velmi kvalitní materiály už se dají sehnat bez problémů a docela levně.
3. A to hlavně - cementovat můžete obyčejnou nízkouhlíkovou ocel, ale NE austenitickou nerez!

Po dlouhém uvažování, jsem se rozhodl, že přestanu s obchodováním s materiály - něšel se člověk, který se tomu chce věnovat naplno a to já prostě časově nemohl, navíc nejsem obchodník v pravém slova smyslu a příliš mě to už nebavilo.
V žádném případě nedošlo k tomu, že bych toho nechal z důvodu silnější konkurece - je to jen logické vyústění situace - chci dělat nože, kovařinu atd.
Například ale D2 chci objednávat dál - pro sebe a musím vždy odebrat jakési minimální množství, proto bude často k dispozici, rozhodně alespoň na výstavách.
Na mých stránkách došlo k takové prozatimní reorganizaci, časem se doladí ku obrazu mému.
Zachovejte mi přízeň - Petr

a bude kontakt na toho člověka? A ceny budou i nadále přínivé? Jinak to chápu, pokud se činnost rozmělní do více drobných činností tak to většinou není ono .

Myslím že vím, koho Petr myslí...
podívej se na www.jatagan.cz

Milan

jo, to je on...Petr ma i odkaz na svych strankach..

t.

No, tak to je tedy krutá rána, budeme se s tím muset naučit nějak žít . Ale na druhou stranu - po dlouhé době jsem se zase podíval na Jatagan a jsem docela mile překvapený .

A co takhle čepel z Titanu? Uvízl mi v ruce kousek Ti plechu o tloušťce 2,5 mm zušlechtěného na 36HRC. Myslíte že by to mohlo být použitelné?

jo jo je to skoda,panove mam dotaz nemate nekdo potuchy jak se dela mokume?

36 HRC je opravdu malo . . .

Petre, tak ze nemam pocitat s tou moji objednavkou D2?

No nabídka tam je uvidíme jestli se to brzy rozšíří i o materiály které nabízel Petr Dohnal, titan, D2 apod. za podobné ceny tak to bude O.K.

Tak tu mame novou ocel, CMP-S125V, sice houzevnatost bude mizerna, ale jinak to vypada dost zajimave: 12.5% vanadu a prej stejne korozivdorne jako S90V . . . tomu rikam hardcore . . .

2 Marylin:
takže k těm brašnářskejm cajkům - jako pražák znám akorát Prahu - jeden kvelb je na Újezdě, od křižovatky směrem k Vltavě na levé straně, roh 2. bloku, další je na Florenci proti východu z metra přes tramvajové koleje. V obou lze občas koupit základní cajky i kůže (ty navíc ještě v Dlouhé).
Na základní práci toho není moc potřeba - stačí dobrý nůž (stačí slušný ořezávací, používám Stanleye 99), šídlo (na ruční šití zásadně kosočtvercový profil) - radši dvě různě velká a pár sedlářských jehel (s tupou špičkou). K tomu nějaký durchšloky, kovové pravítko (na řezání kůže), a kružidlo (spíš než na kruhy na značení linie stehů v konstantní vzdálenosti od okraje kůže a vyznačení jejich vzdálenosti). Dobrej je taky okrajovač na hrany, aby šly líp zakulatit (dá se vybrousit z kousku oceli). Jo a samozřejmě nítě a kus vosku (na ty nitě).
A jak budeš dělat, tak budeš přicházet na další věci, který práci ulehčí, ale už nejsou v zásadě nezbytné. Inspiraci lze najít na řadě stránek (třeba www.hidecrafter.com/, www.leatherfactory.com/, www.montanaleather.com/sitemap.htm, www.tandyleather.com/, www.zackwhite.com/leathercatalog.htm a pod., kde si můžeš cajky i objednat (nezkoušel jsem, spíš si je dělám sám).
A chce to taky obcházet bazary, náhoda je blbec a občas se dá koupit zajímavý nářadí za slušnou cenu .