Nůž je vykován z vynuté pružiny ze šroťáku
celková délka je 27,6cm,délka čepele je 12,5cm,šířka 5mm do žiletky
ručka je vyrobena z Tůje a snýtována s podložky
nožík padne dobře do ruky a má dva úchopy,na krátko a na dlouho






Plameňáci dosahují výšky 1 až 1,4 m a váhy 1,5 až 4,1 kg a přes svůj mohutný vzhled jsou poměrně lehcí, mají silně pneumatizovanou kostru. Rozpětí křídel u největších kusů může dosáhnout 1,6 metrů. Dlouhý, ohebný krk se 17 obratli je zakončen malou hlavu s téměř do pravého úhlu ohnutým zobákem uzpůsobeným k cezení vody. Při nasávání otevře zobák a mezi čelistmi vznikne rovnoměrná štěrbina, která reguluje maximální velikost nasávaných pevných elementů. Uvnitř po obou stranách zobáku jsou husté lamely, přes které jazykem vytlačuje ze zobáku vodu ven a na nich se zachytávají drobné vodní organismy, těmi se plameňáci živí. Velkou roli přitom hrají topořivá tělíska v zobáku, která se po sklopení hlavy naplní krví a několikanásobně zvětší. Tím měkké tkáně zobáku včetně jazyka ztuhnou a to usnadní přijímat potravu tak netradičním způsobem.

Poměrně velký zobák je obvykle červený s černou špičkou, u kořene je potažen měkkou a citlivou kůží. Dlouhé nohy má až k tělu holé, tří přední prsty jsou propojeny plovací blánou usnadňující plavání, růžová až červená kůže na nich je s ohledem na brodění ve slané i velmi teplé vodě velmi silná. Mají dobrý zrak, ale téměř žádný čich. Samci jsou o poznání mohutnější. Jsou to společenští ptáci, obvykle žijí ve velikých hejnech. Rodu Phoenicoparrus čtvrtý, zadní prst chybí.

Po vodě plavou málo, chodí většinou po mělčinách, kde si nesmáčejí peří. Ke vzletu, ať již z vody nebo suché země, se musí rozběhnout k nabrání rychlosti. Létají s kupředu nataženým dlouhým krkem a nohama nataženýma dozadu za téměř neustálého rychlého mávání křídly, většinou v sevřených hejnech ve tvaru „V“. Při odpočinku stojí na jedné noze s hlavou ukrytou pod křídlem. Komunikují mezi sebou kejháním podobným husímu. Růžové až červené zbarvení plameňáků je podmíněno dostatkem určitých řas obsahující karoteny (při chování v zajetí, kde se tyto řasy nevyskytují, se musí pro zachování zbarvení karoten dodávat uměle, jinak by ptáci byli bílí). Peří mají plaměňáci měkké, na hlavě a krku krátké a řídké. Peří pravidelně obměňují, před hnízděním jen částečně vypelichají (pořizují se svatební šat) a po odstavení mláďat přepeřují úplně, vypadnou jim najednou všechny letky a ptáci nejsou po nějakou dobu schopni vzlétnout.[2][3][4][5]
Potrava

Potravu si získávají z nasávané a přes lamely zobáku filtrované vody, kdy jim v zobáku zůstávají drobní bezobratlí živočichové, korýši, měkkýši, hmyz a také řasy a rozsivky. Nohama víří bahno na dně, aby voda obsahovala více těchto organismů. Při větších hloubkách i plavou a hlavy mají ponořené u dna. Větší a menší druhy v závislosti na délce krku sbírají potravu z různých hloubek, proto si nekonkurují.[3]
Rozmnožování

Monogamní plameňáci hnízdí až na výjimky ve velikých i vícedruhových koloniích čítajících statisíce párů, vytvářejíce tak jedna z největších hnízdišť. Nejčastěji si vybírají ostrovy v mělkých lagunách nebo jezerech, kde jsou lépe chráněni před dravci. Po příletu do místa hnízdění započnou všichni najednou tok, skládající se z ritualizovaných postojů a hlasových projevů.

Hnízda stavějí z bláta přinášeného v zobáku, jsou to kopce vysoké přes 30 cm o průměru okolo 40 cm, mající za úkol ochránit vejce před zaplavením. Je až neuvěřitelná hustota hnízd, jež dosahuje 4 až 5 kusů na 1 m². Samice snese obvykle jen jedno vejce o váze 115 až 140 gramů (80 až 90 mm), na kterém se v sezení se samcem střídají, inkubace trvá 27 až 31 dnů. Narozené mládě pokryté šedým prachovým chmýřím má zobák rovný a nohy krátké.

Mláďata zůstávají v hnízdě 5 až 12 dnů, po tu dobu a ještě i později ho oba rodiče krmí výživnou tekutinou vytvářenou v zažívacím traktu obsahující bílkoviny, tuky a karoten. Je zajímavé, že o potravu žadonící mládě dokáže i u cizího ptáka, který třeba v této sezoně neměl mladé, vyvolat vytvoření této tekutiny a ten mládě nakrmí. Po opuštění hnízda odcházejí do „školek“ a společně již plavou a učí se lovit. Teprve asi za měsíc jsou zcela pokrytí řádným peřím. Pohlavně dospívají ve věku 3 až 5 let, dožívají se průměrně 30 až 40 roků.[2][3]
Taxonomie

Plameňáci jsou starobylou skupinou recentních ptáků, fosilní pozůstatky se nacházejí již z oligocénu před 34 až 23 milióny let. Za přímého předchůdce dnešní čeledě plameňákovitých je považován vyhynulý rod † Elornis z pozdního eocénu.

Za nejbližší příbuzné plameňákům byly považovány řády ptáků brodivých a vrubozobých, podle nejnovějších výzkumů je plameňákům nejbližší řád potápky.[6][7] Skupina plameňáků a potápek byla pojmenována Mirandornithes[8], jejím původním předchůdcem je snad vyhynulý rod † Juncitarsus.

Někdy je rod Phoeniconaias považován jen za druh rodu Phoenicopterus, jindy jsou plameňák chilský a plameňák karibský řazeni jako poddruhy plameňáka růžového.[2][4][9]

rod Phoeniconaias Gray, 1869
plameňák malý (Phoeniconaias minor) (E. Geoffroy Saint-Hilaire, 1798)
rod Phoenicoparrus Bonaparte, 1856
plameňák andský (Phoenicoparrus andinus) (Philippi, 1854)
plameňák Jamesův (Phoenicoparrus jamesi) (Sclater, 1886)
rod Phoenicopterus Linnaeus, 1758
plameňák chilský (Phoenicopterus chilensis) Molina, 1782
plameňák růžový (Phoenicopterus roseus) (Pallas, 1811)
plameňák karibský (Phoenicopterus ruber) Linnaeus, 1758

Vyhynulé taxony:

† Phoenicopterus cope (Shufeldt, 1892)
† Phoenicopterus croizet Gervais, 1852
† Phoenicopterus floridanus Brodkorb, 1953
† Phoenicopterus minutus (Howard, 1955)
† Phoenicopterus stocki (L. Miller, 1944)
† rod Elornis Aymard, 1856
† Elornis anglicus
† rod Juncitarsus Olson et Feduccia, 1980
† Juncitarsus gracillimus Olson et Feduccia, 1980
† Juncitarsus merkeli Peters, 1987
† rod Leakeyornis Rich et Walker, 1983
† Leakeyornis aethiopicus (Harrison et Walker, 1976)
† rod Phoeniconotius A. H. Miller, 1963
† Phoeniconotius eyrensis A. H. Miller, 1963

Chov v zoo

V evropských zoo je chováno všech šest žijících druhů plameňáků. Nejvíce je zastoupen plameňák růžový – v téměř 200 zoo.[10]

V rámci Česka jsou k vidění čtyři druhy. Nejčastěji chovaným druhem i v tomto případě plameňák růžový (11 zoo). Plameňák kubánský je chován ve čtyřech zoo, plameňák chilský a plameňák malý ve dvou zoo. Jedinou zoo v Česku, která chová tři druhy plameňáků, je Zoo Praha. Díky tomu bylo v pražské zoo ke konci roku 2017 chováno celkem 197 plameňáků. Nejvíce jedinců jednoho druhu pak mají v Zoo Hluboká, kde kolonie plameňáka růžového ke konci roku 2017 činila 127 zvířat.[11]

Přehled 12 českých zoo s plameňáky[11]:

Zoo Brno
Zoo Dvůr Králové
Zoo Hluboká
Zoo Hodonín
Zoopark Chomutov
Zoo Jihlava
Zoo Liberec
Zoo Olomouc
Zoo Ostrava
Zoo Plzeň
Zoo Praha
Zoo Zlín

Na Slovensku chovají plameňáky všechny čtyři tradiční zoo (Zoo Bojnice, Zoo Bratislava, Zoo Košice, Zoo Spišská Nová Ves). Tři druhy plameňáků chová Zoo Košice.[11] V roce 2021 začala chovat plameňáky růžové, jako první ze soukromých zoologických zahrada v Česku, Zoo Dvorec v jižních Čechách.
Odkaz

Heřmánek vložil tyto přílohy:

Čepele po kalbě

Heřmánek vložil tyto přílohy:

Ahoj chlapi mam asi cenťák a půl čtvrtek návrhů nožů
Tak až budu doma tak se těšim až ňákej udělám
Snad se budou líbit je jich požehnaně

Heřmánek vložil tyto přílohy:

no sypeš to ve velkém . Pár nápadů je dost originálních . Jen tu raznici na logo bych trochu zmenšil .

Dalo by se tam vybrat Já zas mám rád tu raznici jak je, dělá noži "oko", a zároveň květ Heřmánku, je to

a na jak dlouho to máš

Ahoj ještě tak fva měsíce

Ahoj chlapi jsem rád že se návrhy líbí,já jsem tady jak na krmníku 8kg nahoře,jinak dobrý tady mam ještě fotku pilníkáče na hamon,bude to takovej páráček ještě foto samotného já

Heřmánek vložil tyto přílohy:

Švestkovej na hamon
Čepel z pilníku
Jednou čpavkováno docela to ztmavlo

Heřmánek vložil tyto přílohy:

Pilníkáč s Akátem
Akát je čpavkovanej jedlou sodou
Nožík je volný

Heřmánek vložil tyto přílohy:

Ahoj Heřmánku. Z Tvojí dílny mám nůž, který používám často (lovím a vandruju) a jeden jsem dal kamarádovi z firmy při odchodu do důchodu. Nože to jsou praktický a moc hezký. Ale co je nejdůležitější? Tvoje nože mají Tvůj rukopis! Děláš řemeslo moc dobře!

Ahoj díky moc sem rád že se libi

ahoj, ten akátovej to je muj šálek kávy . Ted hledám něco podobného pro sebe na ryby aby to bylo funkční a nezabralo to moc místa a bylo to od nožíře . Ale ještě něco . Líbí se mi tenhle nůž . (foto) .Nepřemýšlel jsi někdy nad tím udělat ho jako zavírák ? Má užasnej tvar čepele ,takovej vyváženej . Prostě velkej zavírák na styl nožů co měl Curo Chymenéz v Sandokanovi .

tolokan vložil tyto přílohy:

...tolokan: měl Curo Chymenéz v Sandokanovi .
...jen malá oprava...Curo Jimenéz byl španělský zbojník, byl to seriál strašně dávno v ČT, za mých dětských let, Sandokan byl až potom...
...ale kudla od Heřmánka fakt dobrá...

Ahoj byl sem na propustce pak určitě budou ňáký nožíky až se vrátim
Zavíráky ňáký budou ale musim si najít ňákou práci abych byl zodpovědnější
Zatim se mějte chlapi ten poslední někdo nechce bude k mání až se vrátim je to taková malá kudla akorát do ruky

Dejte mi sem ňáký fotky ať vidim jak nože makaj

díky za upřesnění

já měl na mysli tohle .Bez zbytečného kování a pojistky . prostě takovej vesnickej exotickej nůž .

Příloha / Přílohy:
1000.webp (10kb) staženo 32 time(s).

To bych udělal ňákýho sedláka to by šlo

Heřmánek vložil tyto přílohy:

Návrhy slijointů
Jsou takový maličký

Heřmánek vložil tyto přílohy: