Přidám detailnější fotku struktury, kde je to líp vidět...

Ukážu Vám 2. tavbu. Zkonstruovali jsme novou pec, je daleko lepší, líp najíždí teplota a hlavně je jednoduše rozebírací. Zkusili jsme vytavit větší množství, lupa má skoro 3,5 kg, je to už ale dost velké a tohle rozříznout bude strašná sranda ...

Paradna piecka, drzim palce. Neda mi: z coho je ten vnutorny valec ze to vydrzi take teploty...?

Díky pánové ...
Pár dotazů zodpovím:
- roura je obyčejná komínovka, která sice prdne, ale drží, je to stažené drátem přes nehořlavou vatu, navíc se to tak zvláštně speče, ty dvě teď držej pohromadě
- poslední směs sme dali zhruba napůl šedou litinu a obyč. konstrukční ocel + kousky K390 - kvůli vanadu. Minulou jsme kromě litiny a obyč. železa přibarvili i odřezky damašků atd.
- zvládnout to zvládne každý, jde jen o to zvolit správnou trysku a správně dávkovat vzduch. Musíš si taky pořídit spec. regulační ventil, protože ten klasickej u bomb na vaření dává málo, navíc nevím jestli 10 kg bomba bude stačit - chtělo by to větší, navíc prý snad do velkejch cpou trochu jinej plyn - líp hoří, fakt mi to tak připadalo, když jsme zkoušeli i tu 10 kg.
- větší problém bude provést difuzní ohřev, pokud nemáš pec, protože je to ohřev nad 1000°C po delší dobu (asi 1 hod.), jinak to nepřekoveš a popraská ti to, musí se vytvořit oduhličená vrstav na povrchu, která funguje při kování jako jakýsi nárazník.
- bez bucharu bych se do toho taky nepouštěl, protože to je tak na umlácení rukou.
- pec je dobrá i proto, že si musíš stanovit austenizační teplotu (magnetem), a po tom difuzním ohřevu se pustit do překovávání (dobré je minimálně 100 cyklů), kdy se na austenizačku nesmíš dostat, nahříváš lehce pod ni.
- velmi důležité je pomalé zchladnutí, především fáze přeměny z tekutého do tuhého stavu.

Nejsem tak chytrej, vše je vyčteno z amerických stránek, kde to pro nás vyhledal a přeložil jeden náš kamarád, poradce a dobrý člověk, který nás do toho v podstatě dokopal ) moc díky Josefe.

...asi tak

Jó Rumoko, kdo to v republice dělá, myslím stabilně, s použitelnými výsledky z každé tavby?
Vím akorát o Pavlu Řiháčkovi.

Petre, nejdrive bych chtel upresnit, co povazujes za stabilni vysledek?
Souhrn predem objednanych vlastnosti ocele?
Predem objednanou kresbu, ktera je stejna pri nekolika tavbach?
Nebo jen dobre roztavenou ocelovou smes?
V pripade nejakych stabilnich kvalitnich vlastnosti:
60-65HRC, kresba, cepel se ohyba o (dejme tomu) 60-90 stupnu atd., tak v CR ZATIM asi nikdo.
Jinak to zkousi mnoho lidi, a rikam, Vam osmi (pocital jsem s vama dvema) se to uz nekolikrat povedlo a vim o tom.
A jinak ti musim podekovat za tuhle debatu, velice rad bych o tom s tebou promluvil i osobne .


P.S. Posledni dobou hodne prekladam texty o ruznych ocelich, mate-li nekdo zajem, piste maily.

už jste zkoušeli nějaký spešl vlastnosti tvrdost ohyb a tak??

Mrkněte třeba sem:

forgegallery.elliscustomknifeworks.com/

Petře indukční pec je krása, ale na kování nebo kalení, ale ne na wootz. V takhle malým objemu budeš u indukční pece teplotu jen velmi těžko regulovat. To by byla opravdu lepší pec s keramickým topením. Pokud se ceny moc nehly za posledních pár let, byla by taková pro vaše kelímky do 200k Kč (a asi by to bylo i levnější než indukční pro takovýhle objem).

Elektrická pec s keramickým topením do těch cca 1500°C vyjde zhruba nastejno jako indukční pro ten tvůj 5 litrový kelímek, akorát u té indukční bez problémů uděláš taveninu, ale nastavit to na nějakou konkrétní teplotu s výdrží je trochu problém. A pokud mě mé paměť neklame, nesmíš u wootzu celý objem roztavit, ale právě jen natavit.
POkud chceš a já nezapomenu, seženu ti příští týden kontakt na chlapíka, který tyhle vysokoteplotní pece dělá (poloprofesionálně).
Takže pokud teď nechceš investovat do nové technologie a to co máš funguje, není důvod to zavrhovat a měnit

Mít Petře nožík z vašeho wootzu, to je můj sen. Asi si koupím prasátko.

Ten poslední je nádherný. Podle mě je to nejlepší, co jste zatím udělali.
Postnul jsem link na ten obrázek na britské fórum. Kluci tam taky slintali.

Díky, ale už se na to vyprdněme - OK?

Slone, kdybys to jen natavil, měl bys podle mého co kousek čepele, to jiné složení, podle mě se to musí roztavit, teplotu zbytečně nepřehnat, ale roztavit. Představ si kousky různých ocelí, naházených na sebe, samej luft ... kdybys to jen natavil, spojí se ti jen kousky plochami - a to by asi nešlo. Jde o to, že:

"Při výrobě wootzu, ať už starého nebo moderního, je mimořádně důležitá přítomnost stopového množství vanadu (nebo i Mo,…). Vanad je přítomen ve formě karbidů vanadu. Dále je důležité, že se jedná o vysoce hypereutektoidní ocel. Celý systém funguje pouze tehdy, pokud jsou v oceli přítomné volné karbidy.
Během extrémně pomalého ochlazování roztavené oceli se vytváří dendritická struktura austenitu. Čím pomalejší je ochlazování, tím větší budou dendrity (austenitické krystaly). Mezi těmito dendrity, v interdendritické fázi, zůstávají volné karbidy poněkud déle v tekutém stavu, protože mají nižší bod tání. Další ochlazení způsobí ztuhnutí také těchto karbidů. Během tohoto tuhnutí mají karbidy vanadu, díky své struktuře, tendenci zůstat (plavat) na čele postupující vlny tuhnutí, nemísí se do vznikající struktury. Poslední ztuhlou složkou oceli jsou tak pásy karbidů vanadu, které se tak nacházejí ve středu interdendritické fáze. Tyto „vyloučeniny“ karbidů vanadu vytvářejí jakési „negativní obrazy“ primárních, sekundárních a terciárních dendritů odlišné koncentrace.
Během difusního ohřevu se karbidy pomalu rozpouštějí v austenitu a dendritická struktura se rozpadne. Jako poslední se rozpouštějí karbidy v centru interdendritických fází, a tam byly, jak jsme si řekli, vyloučeniny karbidů vanadu. Takže, pokud difuzní ohřev probíhá při správné teplotě a po správnou dobu, pak část nebo všechny karbidy vanadu zůstanou zachovány. Kolik se jich rozpustí a kolik zůstane na svém místě je určující pro výsledný „vzor“ wootzu. Krátký ohřev vede ke vzoru, který připomíná původní dendritickou strukturu, delší způsobí, že se vytvoří vzor víceméně podélných čar a pásů.
Pokud se difusní ohřev provádí v běžné atmosféře, potom dochází také k oduhličení povrchové vrstvy ingotu. Tato měkká skořápka je velmi důležitá, slouží jako tlumící ochrana tvrdého jádra při úvodním kování, bez ní by ingot popraskal během prvních kovacích cyklů.
Další krok. Ingot je ohřát na teplotu asi 50° až 80° C pod austenitizační teplotu a následně ochlazen na teplotu asi 700° C a opět zahřát. Během těchto cyklů je ingot kován do tvaru. Při každém ohřevu se část karbidů železa rozpustí a během ochlazení se připojí k vyloučeným karbidům vanadu. Při dalších ohřevech to udělají zase další karbidy a další, až nakonec bude většina karbidů železa soustředěna v chomáčích kolem karbidů vanadu. Tyto chomáče pak můžeme vidět jako světlé linky na povrchu dokončené čepele. Na vytvoření viditelného vzoru je třeba nejméně 50 cyklů, první tečky a pásky karbidů jsou viditelné asi po 25 cyklech. Ale skutečně pěkný vzor vyžaduje nejméně 100 cyklů."

...tedy by to mělo být slité, stavené, nebo jak to říct - podle mého, pouhé natavení vzor nevytváří, stejně tak jeko plné roztavení ne, jde o něco jiného.

Překlad ani nevím z jakých stránek - snad to autor přžije a překladatel taky

To je přesně ono, potřebuješ přesnou teplotu tavení a vhodný chladnutí. A to u indukční pece nikdy neuděláš, protože ta ti ohřívá rychle celý objem najednou a u wootzu je potřeba ohřívat a tavit pomaloučku od povrchu.
Ale ten popis je úžasný, já to znám jen jako technický popis ve vztahu k diagramu Fe-C a tohle je jako báseň

K blbé debatě co tu byla - zavolali jsme si s Rumokem a vše si vysvětlili...
Co bylo na hovno jsem vymazal.

S wootzem testy uděláme, mám nachystanej další kus na čepel - 110 kovářskejch cyklů, tak se jí po zakalení pokusím ohnout/ulomit kus špice a pak z toho udělat menší čepel - celou nezničím, na to nemám srdce, tolik práce, hezkej vzor...

Tak jsme dodělávali před výstavou nějaké nože, za chvíli budeme odjíždět do Štrasburku, narychlo jsem to nafotil - posuďte.

Tento první je z RWL 34, damašková záštita, mosazné, vystouplé nýtky - klasicky nýtované, rukojeť rohovina. Rytina Martina Salajková z Moravské Nové Vsi - chtěl jsem brouky, moje zadání bylo - žádné srnce, jeleny, madvědy - udělejte tam nějaké brouky ...

Krásní nôž pekná rytina,zladené a vkusné,klobuk dole pred Vami ,želám Vám dobru vysavu ,a držím vám palce ,pozdravujte Sevu a ostních,ale hlavne dávajte na seba pozor .

Díky moc Štefane, pokusíme se.

Ještě přidám jednoho "zálesáka" s pěkným damaškem, hodně složitým.

Ještě detail z druhé strany ...

To je Petře, ta rovnaná rohovina z Brna? Z té jsem teď dodělal taky jeden , až se naučím fotit , tak ho ukážu (ten nůž).

To je krása, co se nakonec urodilo z těch brouků. Zlomte vaz na výstavě.

Opravdu hezký, skromný, nepřeplácany, paráda.
Ať žijí Beatles.