Občas se v odborném fóru rozproudí debata, jak moc škodí ostří vařící voda. Jedna skupina obhajuje „starou pravdu“, že se nůž nesmí dávat do horké vody, protože se tím velmi poškozuje ostří, druhá skupina pak prosazuje názor, že není důvod, aby horká voda ostří nějak výrazně ublížila.

Proto jsem se rozhodl, že to prostě vyzkouším. Na práci se v rámci studentské odborné činnosti podílel Vojtěch Pospíšil ze Střední průmyslové školy v Chrudimi. Jako zkušební materiál jsme použili klasické žiletky firmy Wilkinson a „něco jako žiletku“ vyrobenou z oceli 1.2842 (ekvivalent 19 312 – Stabil).

Žiletky jsou v současnosti vyráběny z korozivzdorných ocelí. Po skončení pokusu jsem se podíval i na mikrostrukturu a jednalo se běžný martenzit. To je důležité, protože v případě takto tenkých materiálů se vysoké pevnosti (tvrdosti) mnohdy dosahuje pouze tvářením za studena. V případě žiletky se však jedná v zásadě o velmi jemný břit srovnatelný s klasickým nožem s malým úhlem ostření.

Čepelka z uhlíkové oceli 19 312 byla vyrobena z plechu o tloušťce 2 mm, který byl nejprve zakalen (výsledná tvrdost 58 HRC) a pak bylo na metalografické brusce (broušení pod vodou) vytvořeno ostří. Úhel jednostranného ostří byl asi 30°, broušeno bylo na brusných papírech do zrnitosti P1000 a pak bylo ostří vyleštěno diamantovou pastou zrnitosti D3.

Vlastní pokus spočíval v systematickém ničení břitu

• používáním (žiletka),
• řezáním kartonu – 30 řezů o délce 250 mm (obě ostří),
• přejetí pro hraně ocelové pásoviny (žiletka)
• 15 minutové povaření v pitné vodě (obě ostří)
• 15 minutové povaření v ½ l vody osolené lžicí kuchyňské soli (obě ostří).

Cílem bylo i porovnání toho, jak se ostří poškodí v horké vodě a běžným použitím. Vyhodnocení bylo provedeno na elektronovém mikroskopu (i kvůli výrazně větší hloubce ostrosti než je tomu u světelného mikroskopu). Ostří bylo pozorováno jak v pohledu proti břitu, ale zde nebylo poškození moc viditelné, tak i ve směru kolmo na čepel. Snímky z tohoto kolmého pohledu jsou na následujících obrázcích. Zde uvedené snímky jsou při stejném zvětšení 1000x.

U každého snímku je popis, jakému působení bylo ostří vystaveno. Čepelky nebyly po pokusech nijak zvlášť čištěny, pouze otřeny a opláchnuty ethanolem. Proto jsou na povrchu často nečistoty.

Žiletky

Nová žiletka. Je vidět, že ani nová žiletka nemá ostří zcela dokonalé a na takto jemném ostří se zoubek snadno vytvoří i při běžné manipulaci.

Běžně používaná žiletka (asi 10 oholení). Zde je vidět, že je ostří místy mírně zvlněné a deformované, břit je pak lehce zaoblen.

Řezání kartonu je pro ostří žiletky velmi brutální, ostří je prakticky v celém rozsahu přehrnuté a poškozené.

Přejetí (pouze 1x!) po kusu pásoviny znamená úplné zničení ostří.

Celkem nepříjemné překvapení – povařením ve vodě došlo k lokální korozi v okolí břitu. Na druhou stranu, pokud to porovnáte s měřítkem, ta poškození mají délku do 10 mikrometrů (lidský vlas má průměr od 20 do 100 mikrometrů).

Chemická analýza poškození ostří. Je zde vidět, že k poškození došlo v místě, kde byl přítomen hliník. Zda to byla povrchová kontaminace nebo nějaké vměstky nedovedu posoudit. Vápník a hořčík pocházejí nejspíš z vody.

Slaná voda působila na ostří mnohem agresivněji. Ostří je poškozeno korozí prakticky v celé délce.

Čepelky vyrobené z uhlíkové oceli (1.2842)

Ostří vybroušené na čepelce z uhlíkové nástrojové oceli není sice bezvadné, ale žádné podstatné nedokonalosti tam nejsou.

Ani v tomto případě neudělal karton ostří dobře. Břit je zprohýbaný a zaoblený v celé délce.

Obyčejná voda má na ostří také korozní vliv. Ostří je lehce poškozeno v celé délce. Světlé krystalky na čepelce je vodní kámen.

Slaná voda v případě ostří z uhlíkové oceli nezpůsobila žádné podstatné poškození. Světlé krystalky jsou v tomto případě chlorid sodný .