Hlavní částí nože je čepel - dělá nůž řezným nástrojem. Na výrobu čepelí se v historii používaly nejrůznější materiály (více viz heslo nůž), dnes je vyrobena většinou z oceli.

U polotovaru se za čepel považuje celek včetně části, na kterou bude umístěna rukojeť. U hotového nože se pak za čepel považuje pouze část před záštitou nebo před rukojetí.  U integrálního (celokovového) nože, který nemá rukojeť , se za čepel považuje část nože s výbrusem.

Čepel se skládá z hřbetu , výbrusu a plochy mezi nimi. Na této ploše může být umístěn žlábek. Pokud je výbrus i na části hřbetu, označuje se jako falešné ostří.

Na čepel jsou kladeny dva vzájemně si protikladné požadavky: musí dlouho vydržet ostrá a zároveň nesmí být příliš křehká a lámat se. Navíc musí jít pokud možno snadno brousit. Tvrdost (udávaná u nožů nejčastěji Rockwellovým indexem) však většinou znamená křehkost. Snahou výrobců je tedy docílit optimálního kompromisu. Toho dosahují vývojem ocelí a také laminováním, kdy je čepel složena z několika vrstev o různé tvrdosti - více viz heslo laminát.